Spolu s tím, jak v Libanonu opět roste násilí a politický zmatek, sílí i popularita šíitského hnutí Hizballáh. Podle pozorovatelů znovu zbrojí a pro své ozbrojené křídlo rekrutuje nové členy. O tom, proč se jeho přívrženci odhodlávají k sebevražedným útokům vypráví jeden z nich.
Založení Hizballáhu (v překladu Boží strana) v roce 1982 bylo reakcí na izraelskou okupaci jižního Libanonu. Jeho bojovníci, podporovaní Íránem a Sýrií, opakovaně podnikali sebevražedné útoky na izraelské vojáky.
Hizballáh se mezitím koncem 90. let přeměnil v politickou stranu a financoval školy, nemocnice a sociální programy pro šíitskou populaci v Libanonu, jejíž značná část strádá chudobou.
Krvavá historie
Samotné hnutí se sice postupně na libanonské politické scéně adaptovalo, jeho ozbrojené křídlo „Hnutí islámského odporu" ale dále pokračovalo v útocích na izraelské jednotky, které jižní Libanon okupovaly až do května 2000.
Vloni hizballáští bojovníci při přeshraničním útoku dva izraelské vojáky zajali a další zabili. Odpovědí Izraele bylo 34 dnů trvající bombardování Libanonu, kterým se snažili Hizballáh zničit.
V současnosti se ale šíitské hnutí těší opět rostoucí popularitě a připojuje se k němu stále větší počet bojovníků. Jeden z nich pod zárukou anonymity poskytl rozhovor televizní stanici Al Džazíra.
Muhammad je 22letý student architektury a k Islámskému odporu se připojil po válce. Následoval tak vzor svého otce i bratra, kteří byli oba jeho bojovníky.
Zpočátku se účastnil pouze akcí a oslav, které Hizballáh pořádal, pak se stal militantem.
Co plodí neustálý strach
„My jako muslimové se nemůžeme smířit s tím, když cítíme útlak. Proto jsem se rozhodl se angažovat... Nejsem ženatý a jsem mladý. Být mučedníkem je správnější pro někoho jako jsem já," říká Muhammad.
Hnutí odporu je pro něj prý jako otec i matka. On a jemu podobní z jihu Libanonu vyrůstali na hranici s okupovanou Palestinou. Z dětství si prý živě pamatuje bombardování nedalekého tábora palestinských uprchlíků. Říká, že život v neustálém strachu jej donutil předčasně dospět a hluboce jej poznamenal.
„Pouze hnutí odporu se o nás staralo a hájilo nás. Vláda na nás na jihu zapomněla, Izrael nás mohl kdykoli napadnout, ale Hizballáh své lidi hájí," odhalil své důvody mladý bojovník.
Při otázce na válku z července 2006 odpověděl, že mu imponovala vytrvalost lidí, kteří bojovali za to, aby se takoví jako on mohli vrátit do svých domovů. U těchto mladých bojovníků obdivuje, jak u nich převážil pocit povinnosti bránit svou zemi.
O džihádu
Když prý viděl jejich úsilí a navíc umírající ženy a děti, odmítl prý zůstat stranou. „Je mou občanskou povinností bránit mou matku a rodinu," vyznává se Muhammad.
K libanonské armádě se podle svých slov nepřidal, protože v důsledku mezinárodních úmluv nemůže být řádně vyzbrojena. Podle názoru Muhammada jí v jejím mandátu chránit zemi brání Američané a Izraelci. Domnívá se, že kdyby měla pořádnou výzbroj, hnutí odporu by neexistovalo. To prý vzniklo právě proto, aby lidé mohli bránit své vesnice.
Muhammad tvrdí, že vedle militantního džihádu existuje i jiný (pozn. 
red. např. úsilí o zlepšování sociálních podmínek v souladu s koránem). Proto chce pokračovat v normálním životě, ale v případě, že „povinnost zavolá", je připraven jít bojovat.
V případě, že se jeho sen naplní a okupovaná země bude osvobozena, říká, že se chce věnovat výchově dětí a osobnímu džihádu, který je prý ze všech bojů tím největším. S jeho pomocí je podle něj se možno odloučit od pozemských pokušení a přiblížit bohu. Právě proto je přesvědčen, že sledování osobního džihádu je pro každého bojovníka nezbytným.
Nutno dodat, že podobný příběh strachu a utrpení vyprávějí na druhé straně i obyvatelé Izraele. Řešení zůstává v nedohlednu.
Foto: Profimedia
