Beduínské kořeny. II. díl

Jak vznikl dnešní Přední východ • Beduínské války o Arábii • Vyhnání Turků a anglofrancouzské dědictví • Irácké experimenty • Tři desetiletí americké studené války s šíitským Íránem • Tažení za ropou

Na troskách osmanské říše devadesát let fungoval státní útvar, který byl mixem přímé anglické okupace, vměšování, diktátorských vlád a nadvlády náboženské menšiny nad většinou. Takový byl do roku 2003 Irák.

Konfliktní spojení tří tureckých vilájetů v současný irácký slepenec držely pohromadě monarchistické a republikánské diktatury. Sunnitského krále instalovali před devadesáti roky Britové, převážně sunnitské baasisty podporoval před třiceti roky Sovětský svaz i Spojené státy s celým západem a šíitům roku 2003 k moci pomohli Američané.

Irák bez diktatury nemohl existovat. Stát věčných rivalů Kurdů a arabských sunnitů a šíitů se sice tváří jako monolitní republika, ale je faktickou federací s nevyjasněnými kompetencemi a otevřenými hranicemi nad jedněmi z nejbohatších ropných nalezišť planety v oblastech, které si nárokují Kurdové.

Překreslování hranic

Šance na zánik iráckého státu v dnešní podobě jsou proto značné. Patří mezi rozsáhlé dědictví po osmanské říši. Po porážce Turecka roku 1918, které po staletí ovládalo větší část severní Afriky a celý Přední východ od Jemenu po hraniční hory s Persií (= Íránem), vytvořili Západoevropané několik státních útvarů, které nenavazovaly na žádný starší, na žádnou ze starověkých nebo islámských říší.

Tak vznikly zárodky dnešního členění Orientu, jehož části v dobách mezi oběma světovými válkami stály pod přímou kontrolou Británie a Francie: formálně byly země dlouho mandátní území Společnosti národů.

Tehdy poprvé vznikla jednotná Sýrie, od níž byl později odštípnut Libanon, od antických časů opět povstala Palestina, vzniklo Zajordání a Saúdové postupně dobyli celou svou dnešní Arábii.

Z britských protektorátních emirátů v Perském zálivu vznikl konglomerát Spojených arabských emirátů, z maskatského sultanátu se stal ománský a Jemen vystřídal podob více.

Ve věčných bojích beduínů o hegemonii nad Arábií vznikly dnešní hranice v písku, jejichž pevnost nepotvrzuje žádná tradice, ale mocenské okolnosti několika posledních desítek let.

Vlastní dějová linka vedoucí k dnešku Arabského poloostrova a tak řečeného úrodného půlměsíce není vůbec stará. Na rozdíl od slavné minulosti Arabů v předislámské éře, kdy byli polyteisty a podíleli se na dálkovém obchodu celého Východu.

Z arabských států v pozdějším Jemenu pocházelo a pochází kadidlo, určené bohům celého starověku. Z dnešní Sýrie mimo jiné pocházeli ve třetím století našeho letopočtu římští císaři arabského rodu, první Orientálci na „evropském" trůnu.

Začátek moderní Arábie leží v historii jedné sekty a kmenových válek vedených sezonně podle toho, kolik bojové aktivity dovolí pouštní podnebí. Ukazuje také, jak úzce je arabský svět propojený. Minimálně do téže míry, jako je evropský poskládaný do bruselského puzzle.

S válkou v krvi

Kmeny a jejich svazy žily v nepřátelství a jejich „mezinárodní" vztahy řídila tradiční beduínská pravidla, z nichž se mimo jiné vyvinula šaría.

Bojovnost některých z kmenů byla vyhlášená, nikoli však pro jejich úspěšnost. Před první světovou válkou u Huvajtátů (též Huétátů či Howejtátů) na území dnešního Jordánska podle svědectví teologa, orientalisty a cestovatele Aloise Musila (zemřel roku 1944) umíralo starobou na lůžku ve stanu jen pět mužů ze sta (sic!).

Historie plná loupeživých nájezdů, krádeží velbloudů a koní, únosů a odplat byla pro pachatele slavným činem, pro postižené zločin (N. B.: karta se po několika dnech mohla snadno otočit).

Sváry kočujících beduínů o pastviny, vodu, o lukrativní právo ochrany nad vesničany a sedláky, to je stará vnitřní Arábie.

Z ní povstala dnešní Saúdská Arábie. Kmenové a rodové vztahy zůstaly směrodatnými momenty celého arabského světa dodnes. Bez nich nelze chápat, natož dělat v arabském světě politiku. Ve spojení s náboženskou orientací a sektářstvím vzniká obraz společnosti, v níž je prakticky nemožné naplnit pravidla volené zastupitelské demokracie.

Složitý systém Libanonské republiky s vymezenými počty a funkcemi pro představitele partají křesťanů, sunnitských muslimů a šíitských, druzských socialistů to nakrásně ilustruje.