Tento čtvrtek jsem psal o případu (článek ZDE), kdy si osobní bankéř zahrál se svým klientem. Podstrčil mu jiné cenné papíry, než které mu dlouho cpal, a klient přišel o 4,5 milionu korun. Žaloval banku pro neplatnost smlouvy a prohrál. Soud naslouchal jen bance. Jenže klient se nedal a je napínavé sledovat, jakou šanci má jedinec s minimem "zbraní" - rozuměj se zákony této země - proti systému, který je po zuby ozbrojený, protože ovládá výkon moci. Systém zde představují banky (zdá se, že i centrální ČNB) a soudy.
Osobní bankéř UniCredit Bank Czech Republic (tehdy ještě Živnobanka, dále UCB) půl roku nabízel advokátu Ladislavu Polákovi koupi cenných papírů "kajmanské emise", Anthracite Investments (Cayman), Ltd. V den podpisu komisionářské smlouvy před svědky přinesl prospekt cenného papíru. Vypadal, že emitentem je známá kajmanská emise.
Po čase se však ukázalo, že UCB Polákovi prodala papíry Lehman Brothers Treasury Co. B. V. Vyšlo najevo, že banka nebyla prostředníkem, vlastnila emisi těchto akcií. Sama je prodávala klientovi.
Osobní bankéř musel vědět, že neprodává "kajmany", ale cenné papíry filiálky Lehman Brothers Amsterdam. Jak to dopadlo? "Lehmani" zkrachovali a Polák přišel o všechno. Nejen on.
Samosoudkyně Městského soudu v Praze Kateřina Hrudková nepřijala jeho důkazy (expertní posudek, svědky). Označila ho za "zkušeného investora" (!), nevzala v potaz, že banka papíry vlastnila a že se zřejmě dopustila podvodu, když tvrdila, že Polákovi poslala potvrzení o nákupu, které nikdy nedostal a pro odeslání chybí důkaz. Navíc potvrzení mělo přijít v době, kdy banka onu emisi ještě nevlastnila…
Polák je dospělý občan. Nestáhl ohon, nelekl se megasilného spojení soud + banka, nenechal se zastrašit. Udělal čtyři další kroky. 1. Odvolal se proti rozhodnutí samosoudkyně Hrudkové. 2. Nechal si vypracovat nový znalecký posudek od Národohospodářského ústavu, Národohospodářské fakulty VŠE v Praze. (Soudu již jeden posudek odtud předložil, ale marně.)
Z nového posudku plyne, že nabídka cenných papírů byla nejednoznačná - bylo možné koupit minimálně dva různé druhy cenných papírů - a že papíry "nebyly nabyty v souladu s komisionářskou smlouvou, respektive s příslušným Pokynem k nákupu cenných papírů". To je samozřejmě naprosto zásadní expertní sdělení. A je podivné, že soud, když se mu původní posudek nezdál dost výmluvný, nepožádal před rozhodnutím o doplnění.
3. Polák podal trestní oznámení na osobního bankéře. Podle něho lhal v řízení před soudem, když tam tvrdil, že klientovi nedal před podpisem prospekt cenných papírů. Dodejme, že to Polákovi dosvědčuje nejen jeho žena, ale ještě jeden nezávislý svědek.
4. Advokát Polák podal podnět České národní bance, v němž žádá, aby zahájila správní řízení s UCB, neboť banka porušila povinnosti obchodníka s cennými papíry a měla by jí být odebrána licence k takovým obchodům.
Uvědomme si, co je ve hře.
Jedinec, "pouhý občan", se tu staví proti bance a žádá bankovní dohled (ČNB), aby stál na jeho straně v případu zjevné nespravedlnosti. Taky žádá soud, aby rozhodl v jeho prospěch a vnucenou smlouvu na jiné papíry, jež v době prodeje UCB ani nevlastnila, prohlásil za neplatnou. Pak by banka musela peníze vrátit.
Jenže místní systém je systém ekonomický, ne systém práva, "rovnosti zbraní" před zákonem a možnosti dovolat se práva. Asi proto ČNB stojí v klidu na straně UniCredit Bank Czech Republic a Ladislavu Polákovi loni sdělila, že neshledává důvody pro zahájení správního řízení proti UCB.
Zajímavé je, jak se ČNB snažila přenést odpovědnost za prodej jiných akcií, v podstatě podvodný, na bedra nakupujícího. Prý kupříkladu nenamítal, že je nedostatečně informován o rizicích spojených s investicí.
Proč? Ze dvou důvodů. 1. Osobní bankéř UCB, odborník, vydával nákup za zcela bezpečný. 2. Nakupující myslel, že kupuje "kajmany" -ti krizi přežili, ale byli mu podstrčeni "Lehmani", kteří krachli.
Ještě jedna věc: experti na cenné papíry věděli dlouhou dobu (i před prodejem papírů Polákovi), že "Lehmani" jsou rizikoví a že mohou zkrachovat, ale zároveň čekali, že Spojené státy Lehman Brothers zachrání. Nic takového ovšem osobní bankéř Polákovi neřekl. Není divu, když mu strkal jakoby "kajmany".
Polák boj nevzdává. Znovu se obrací na ČNB, shrnuje důkazy, přikládá nové stanovisko Národohospodářského ústavu, žádá o řízení proti UCB. Zkouší za nás, jestli má jedinec šanci proti páteři českého politického systému, proti bankám, konkrétně proti bance, která si s ním zahrála bago.
