Checkpointy: sovětský základ české přítomnosti

Nad strategickou silnicí, která protíná celou provincii Lógar, stojí budova svítící novotou. Základy jsou ještě z dob sovětské okupace. Na střeše hlídkuje afghánský policista ozbrojený raketometem RPG a ve žhnoucím slunci zdraví přijíždějící konvoj českého Provinčního rekonstrukčního týmu.

Češi přijeli zkontrolovat, jak slouží zrekonstruované stanice.

Afghánští policisté jsou až poslední z ozbrojených složek země, kam zamíří lidé z přijímacích pohovorů. Elitu si vytipuje armáda, pak si vybírá zpravodajská služba a zbytek branců putuje k policii.

Podle toho vypadá i úroveň.

"Je potřeba zlepšit prakticky všechno. Policii chybí základní vybavení, které známe od nás. Nemají boty, uniformy, vesty ani prostředky k zastavení vozidel," popisuje chmurnou realitu bezpečnostní expert českého Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT).

Dalším problémem je podle něj i absence jednotného systému výcviku. "Hlavní je vycvičenost a schopnost plnit zadaný úkol, aby mohla afghánská policie vůbec fungovat," myslí si.

Je jisté, že budování místní policie je běh na dlouhou trať. Zatím civilisté z PRT zrekonstruovali pět kontrolních stanovišť. Jeden takový checkpoint vyjde zhruba na 70 tisíc amerických dolarů.

Všechny stojí na základech vypálených sovětských budov podél strategické silnice s kódovým označením Utah, která prochází celou provincií severojižním směrem.

Holub - přítel policisty

Policisté si na nových checkpointech umístění pochvalují. Mladí muži v uniformách působí dokonce i ve žhnoucím afghánském slunci motivovaně a spokojeně. "Je to dobrá práce. Doufám, že mě povýší, chci totiž zamířit vzhůru po hodnostním žebříčku," plánuje si budoucnost dvacetiletý Parvíz, zástupce velitele jednoho ze stanovišť u silnice Utah.

Platy jsou u policie poměrně vysoké, okolo 300 dolarů měsíčně. Průměrný výdělek se přitom v Afghánistánu pohybuje kolem 150 dolarů. Chudší rodiny musejí vyjít s pouhou stovkou.

"Peněz mám dost. Je to dobré. Já jsem spokojený i moje rodina je spokojená," pochvaluje si Parvíz.

Nadporučík Ulam Farúk z dalšího kontrolního stanoviště, čtyřicátník s černým plnovousem, vidí situaci jinak. Pro něj je na prvním místě vlast. "Platy nejsou tak vysoké, ale chci sloužit své zemi. Svou práci mám rád a baví mě to," říká Farúk, velitel jednoho z opravených kontrolních stanovišť.

Parvíz má na "svém" checkpointu i malý holubník. Nejsou to však ptáci zvyklí nosit důležité depeše.

"Nepomáhají nám takhle, spíš jsou to takoví naši společníci. Máme je tu pro zábavu, když je dlouhá chvíle, a jejich vajíčka přijdou k chuti," vysvětluje.

Policejní stanice zatím svítí novotou, žádné díry ve zdech nebo šrámy po útoku Talibanu.

"Jsem tu dva měsíce a ještě na nás nikdo nezaútočil," říká Parvíz. Občas se objeví improvizovaná výbušnina, ale to spíš na vedlejších cestách.

Taliby vyhání ISAF

Členové policejních složek se však pevně drží svých pozic. O odlehlejší oblasti se příliš nestarají a o vzájemné pomoci mezi jednotlivými okrsky nemůže být řeč. "Tohle je naše oblast zodpovědnosti a tu chráníme.

Nikomu na pomoc nevyrážíme," popisuje situaci Farúk.

"Patroluje tu ISAF (Mezinárodní bezpečnostní a asistenční síly), ten vyhání Taliby."

Bezpečnostní expert českého PRT ví, jak situaci změnit k lepšímu. "Potřebovali by hlavně dobrý management a kvalitní vybavení.

Pak by okamžitě vzrostl jejich podíl na bezpečnosti provincie, mohli by ji zajišťovat třeba až ze sedmdesáti procent," říká.

Situace afghánské policie by se měla postupně zlepšovat. Češi už pro afghánské policisty nakupují potřebné vybavení a vojáci na lógarské základně cvičí další brance. "Chystáme pro ně reflexní vesty, denní i noční signalizační ‚plácačky‘ a silniční zábrany," vypočítává jednotlivé položky pro Afghánce expert na bezpečnost.

Foto: Filip Snášel