Dobyl Peary před sto lety skutečně severní pól?

Kdo vlastně stanul jako první člověk na severním pólu? Odpověď na tuto otázku zůstává stále obestřena nejasnostmi. Nejčastěji je primát spojován se jménem amerického polárníka a badatele Roberta Edwina Pearyho, který měl podle svého měření stanout na severní točně před 100 lety, 6. dubna 1909.

O jeho prvenství se ale vedly a vedou stále spory, které spíše nasvědčují tomu, že Peary (tehdy ve svých necelých 53 letech a při svém šestém pokusu o dobytí) severní pól minul.

Pochybnosti panují nad výkonem Pearyho krajana Fredericka Cooka, který tvrdil, že pólu dosáhl již 21. dubna 1908, i nad údajným primátem Richarda Byrda, který údajně severní pól přeletěl 9. května 1926.

Za první prokazatelné dobyvatele severní točny (místo v Severním ledovém oceánu s hloubkou přes 4000 metrů) se někdy považuje až posádka vzducholodi Norge, která (složena z norského polárníka Roalda Amundsena, italského konstruktéra Alberta Nobileho a amerického dobrodruha Lincolna Ellswortha) pólu dosáhla 12. května 1926.

A první výpravou, která prokazatelně dobyla severní pól pozemní cestou, byla expedice čtyř polárníků v čele s Američanem Ralphem Plaistedem 19. dubna 1968.

Polemika ohledně dosažení severního pólu Pearym se objevila hned po jeho oznámení. V září 1909 totiž došel do New York Heraldu telegram:

"21. dubna 1908 jsem dosáhl severního pólu a objevil na vysokém severu pevninu. Frederick Albert Cook." Ačkoli důkazy ani jednoho z obou mužů nebyly zcela přesvědčivé, výbor Národní zeměpisné společnosti (National Geographic Society) uznal prvním člověkem, který vstoupil na severní pól, Pearyho.

Až do roku 1988 se spory o prvenství v dobytí severního pólu pohybovaly pouze v oblasti teorií a dohadů. V tomto roce totiž dali Pearyho potomci souhlas k odtajnění polárníkových dokumentů, včetně Pearyho deníku z cesty, které do té doby byly uloženy v sejfech Národního archívu.

V témže roce vyslovil americký časopis National Geographic pochybnosti o úspěchu Pearyho. Britský polárník Wally Herbert uvedl, že objevil v Pearyho dokumentech trhliny. Překvapilo ho, že polárník neudělal ve svém deníku jediný zápis 6. a 7. dubna, kdy měl být na pólu.

Dobytí pólu je podle Herberta zaznamenáno jen větou "konečně pól" napsanou jen na kusu papíru, vloženém do deníku. K dalšímu zjištění patří to, že poslední tábor byl o 50-100 kilometrů západněji, než se Peary domníval. O stejnou vzdálenost by musel podle Wallyho minout i pól. Také vzdálenost, kterou by Peary musel v posledních čtyřech dnech urazit (114 kilometrů denně), by podle Herberta byla nemožná.

K odpůrcům Cooka i Pearyho patří také americký historik Robert Bryce. Jako argument Cookova neúspěchu a následného podvodu udává Bryce Cookův cestovní deník. Z celého deníku podle Brycea vyplývá, že řada údajů byla dodatečně pozměněna.

Ani Peary však neušel Bryceově kritice. Například s pomocí záznamů v Pearyho deníku Bryce vypočítal vzdálenost, jakou expedice urazila v průměru za den. Došel k závěru, že v okamžiku dosažení pólu byli od něj vzdáleni ještě 160 kilometrů.

Peary (narozen v Pensylvánii 6. května 1856) nastoupil ve svých 21 letech k americkému námořnictvu jako inženýr. Účastnil se měření území Nikaragui, první polární výpravu vykonal v roce 1886 do Grónska. Koncem 19. století se rozhodl, že se pokusí dobýt severní pól.

Prvních pět pokusů mu ale nevyšlo, nejblíže vytouženého cíle byl v roce 1906, kdy překročil 87. stupeň severní šířky (severní pól se nachází na 90. stupni severní šířky) a k pólu mu chybělo 320 kilometrů.

Na svou šestou expedici se vydal v červenci 1908. Na kanadském Ellsmerově ostrově vybudoval zimní stanici a 1. března se vydal s 19 plně naloženými sáněmi na pochod. Cíl byl 766 kilometrů daleko. Po odchodu poslední podpůrné výpravy zůstal Peary sám se čtyřmi Eskymáky a černošským sluhou Matthewem Hensonem. Posledních asi 18 kilometrů k údajnému pólu zdolal se dvěma Eskymáky na lehkých saních.

Po návratu obdržel Peary admirálskou penzi, dostal řadu vyznamenání a napsal několik knih. Zemřel 20. února 1920 ve Washingtonu.

Dobývání pólu poté pokračovalo různými způsoby. V roce 1958 podplula pól americká jaderná ponorka Nautilus, v letech 1968-1969 přešla britská výprava v čele s Wallym Herbertem přes pól z Aljašky na Špicberky. Cesta dlouhá 5825 kilometrů jim trvala 476 dnů. Osamělý Japonec Naomi Uemura překonal v roce 1978 pól na saních se psy a expedice v čele s Dmitrijem Šparo dosáhla 31. května 1979 severního pólu bez saní i psů.

V roce 1997 došel Nor Borge Ousland na pól bez jakékoli podpory a koncem srpna 2005 poprvé doplula ruská výzkumná loď Akademik Fjodorov na pól volným mořem.

Prvním Čechem, který došel pěšky na severní točnu, byl 10. května 1993 Miroslav Jakeš. Jako první Čech ale pól viděl fyzik a spisovatel František Běhounek, který jej přeletěl spolu s výpravou Umberta Nobileho se vzducholodí Italia 24. května 1928.

Foto: Wikimedia Commons, Pentagon a profimedia.cz