Kolumbijský FARC vraždí, ničí a unáší už 45 let

Nedosáhli ani jednoho ze svých cílů, lid je nenávidí a dokonce i neústupný kubánský revolucionář Fidel Castro tvrdí, že jejich boj postrádá smysl. Přesto ale Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) ani v nejmenším nemají v úmyslu uznat svou porážku, napsal španělský list El Mundo.

Koncem května uplynulo 45 let od vzniku této neblahé organizace, která oslavila výročí podle svého gusta - vražděním, ničením, zkrátka dokazováním světu, že je nadále odhodlána ztrpčovat život svým krajanům.

 A prostředky, aby toho dosáhla, má stále k dispozici. Navzdory úspěchům, které v boji proti FARC zaznamenala vláda prezidenta Álvara Uribeho, povstalci mají stále mocnou armádu, kterou živí z prostředků získaných z obchodu s drogami.

Z 18 tisíc jejich stavy klesly na 10 tisíc dobře vycvičených a disciplinovaných bojovníků, kteří znají neproniknutelnou geografii And jako své boty.

"Jsou jen dva způsoby, jak se jich zbavit: vojenský, který by trval dalších 15 let, jelikož prales jim poskytuje ochranu; způsobil by nám značné škody a my máme jen velmi omezené prostředky. A pak kompromis na půl cesty mezi vojenským a politickým řešením, který by nám zabral pět let," soudí Camilo Gómez, který se všemožně snažil vyjednat s FARC mírovou dohodu za vlády prezidenta Andrése Pastrany.

Problémem je, že k dialogu jsou zapotřebí dvě strany, a povstalci nemají v nejmenším úmyslu používat jiný jazyk než řeč zbraní.

Když před rokem zemřel zakladatel organizace Manuel Marulanda alias Tirofijo, a to jen několik týdnů poté, co kolumbijská armáda zneškodnila druhého nejvyššího vůdce FARC Raúla Reyese, nemálo snílků se domnívalo, že konec války je na dosah.

Jedni věřili, že po úmrtích v nejvyšším vedení bude následovat demoralizace a dezerce. Další byli přesvědčeni, že FARC změní strategii, tím spíš, když se do čela vedení dostal Alfonso Cano, velitel s profilem více politickým než válečným.

Ale mýlili se všichni. Žádní další vůdcové zabiti nebyli a ti, co zůstali, od svých bojových plánů neustoupili ani o píď a ukázali tak znovu, že jsou teroristickou organizací, která má hlavu s hroší kůží, ale nevidí za obzor a utápí se ve svých dogmatech.

"Jejich hloupost je bezmezná. Kdyby byl Cano chytrý, nabídl by příměří výměnou za účast ve volbách," zdůrazňuje Gómez.

Ovšem s tím teroristická banda nepřijde a společnost by to nepřijala. Jejich pokračující atentáty dokazují nemožnost skoncovat s válkou na bitevním poli, ale stejně jisté je, že propásli příležitost přednést své podmínky u jednacího stolu. Kolumbijci si mír přejí, ale už ne za jakoukoliv cenu.

"Je to 45 ztracených let. Nemají sílu politickou ani ideologickou. Pokračují, protože jejich vůdcové nenacházejí jiné východisko z konfliktu a pro oddíly je to způsob obživy. Domnívají se, že vstoupit teď do mírového procesu by znamenalo podrobit se," prohlašuje generál Enrique Mora, bývalý armádní velitel.

FARC cítí čas jinak než ostatní lidé. Pro ně 45 let není nic a čekají, že budou bojovat ještě stejně dlouho. Proto vyčkávají ukrytí ve svých doupatech a ve venezuelském útočišti, přičemž občas zasadí nějakou ránu, až skončí druhý mandát Álvara Uribeho. Věří v příchod slabé vlády, kterou mohou oklamat lživou nabídkou míru, a mezitím reorganizovat své síly.

Nezdá se však pravděpodobné, že by voliči vybrali někoho, kdo by byl ochoten přestat být ve střehu. "Blížíme se k samému konci povstalců," ujišťuje generál Fredy Padilla de León, velitel armádních sil a prozatímní ministr obrany, a miliony lidí to po něm s nadějí opakují.

Foto: Profimedia, ČTK/AP a Reuters