Říše prostírající se po celé planetě - o tom kdysi snili i Němci. V soupeření s ostatními mocnostmi hledali v 19. století své "místo na slunci" (výrok z roku 1897 pozdějšího říšského kancléře Bernharda von Büllowa). Někdejší sny nyní ožívají na televizní obrazovce.
Píše se rok 1889. Geograf Hans Meyer podniká nelehký výstup na téměř šest tisíc metrů vysokou horu. Kilimandžáro je jedním z hlavních symbolů Německé východní Afriky, a tím i největší horou Německé říše.
V Německé východní Africe, dnešní Tanzanii, ale i Burundi či Rwandě, získal německý koloniální pionýr Carl Peters od roku 1889 pro Němce ohromná území. Především násilím.
Koloniálním pánům se roku 1891 vzepřelo etnikum Hehe (Wahehe) v čele s náčelníkem Mkwawou, velmi schopným stratégem. Jím vedené povstání léta odolávalo německým ozbrojencům. Německé jednotky ale nakonec "černého Napoleona" zahnaly do úzkých. Aby se nedostal do rukou nepříteli, spáchal Mkwawa sebevraždu. Jeho hlavu pak jako hrůznou trofej poslali do Evropy.
První díl trojdílného seriálu nazvaného Das Weltreich der Deutschen (Světová říše Němců) odvysílala německá televize ZDF v úterý večer. Díly pocházejí z dílny "stroje na historii" vedeného Quido Knoppem, jehož seriály, hlavně o nacismu, jsou populární také v České republice.
Tvůrci si v první části třídílného dokumentu, poměrně nákladného a s úžasnými sceneriemi, kladou otázku, jaký význam měla Německá východní Afrika pro Němce i pro dnešní Tanzanii. V jednotlivých pasážích dokumentu se rekonstruují klíčové historické momenty.
Grafiky, počítačové animace, nádherné záběry přírody a archivní materiál zprostředkovávají divákům poměrně věrnou představu o tehdejších událostech. Některá opatření Němců přetrvávají dodnes.
Turisté si toho občas všimnou třeba u jazyka. Používání pobřežního bantuského jazyka svahilštiny (kiswahili) v armádě a ve správě v podstatě vytvořilo univerzální (dorozumívací) jazyk východní Afriky, který se rozšířil na četné kmeny. Svahilština má například celou řadu německých slov.
Samostatnou kapitolou je mistr gerilové války, generálmajor Paul Erich von Lettow-Vorbeck. Po celou první světovou válku na sebe v Africe poutal mnohonásobně silnější britské jednotky a jako jediný německý vojevůdce tehdy nepoznal porážku.
Po kapitulaci Německé říše roku 1918 Němci o kolonie ve východní Africe přišli.
Druhý díl dokumentárního seriálu ZDF o německých koloniích se věnuje jihozápadní Africe, mimo jiné genocidě Hererů, a třetí Pacifiku (Samoa, Nová Guinea), který se (nejen) v němčině nazývá poměrně poeticky Jižní moře. Na Němce v těchto oblastech nevzpomínají jen ve zlém. Řada domorodců je pyšná na to, že se jmenují Hans nebo Fritz.
Byli brutální, krutí, panská rasa nejhoršího druhu. Ale také nápomocní, čestní a dobří lidé. Misionáři a dobrodruzi, idealisté i chladnokrevní byznysmeni. Jako kolonizátoři přinášeli pokrok... "Jednotný typ koloniálního pána prostě neexistuje," připomíná Guido Knopp.
Německý sen o světové říši se nikdy nesplnil. Po první světové válce byl s říšským koloniálním panstvím konec.
"Naštěstí," míní Knopp. A cituje jistého britského politika: "U Němců jsme udělali dvě velké chyby. Že jsme jim po první světové válce vzali kolonie a že jsme jim je po druhé světové válce nevrátili."
Foto: Wikipedia a ZDF
