Surge zafungovalo více, než čekal jeho velící generál David Petraeus. Vedle nasazení dalších třiceti tisíc Američanů vyhlásil koncem srpna 2007 jednostranné příměří pro své lidi šíitský radikál Muktadá as-Sadr.
Prodloužil ho v únoru 2008 a pak se po bojích o kontrolu nad velkými částmi Basry a Bagdádu s vládními jednotkami na jaře rozešel s ještě radikálnějšími odpadlíky a kriminálníky ("zvláštní skupiny"), kteří se jménem Mahdího armády přikrývali.
V květnu 2008 as-Sadr, který se už připravoval na náboženská studia v Íránu, znovu potvrdil příměří a v červnu oznámil, že jeho lidé se nezúčastní komunálních voleb 1. října 2008, což se z velké části i stalo.
Veškeré úsilí al-Málikího koaliční vlády směřovalo od jara 2008 k tomu, aby jeho strana Dava, fungující dnes v bloku "Koalice za právní stát", a Nejvyšší islámská irácká rada (v angl. zkratce ISCI) uspěly.
Ajatolláh Abdal Azíz al-Hakím, vůdce ISCI (zemřel v srpnu 2009 v Teheránu), se začátkem července příznivcům na fotbalovém stadionu v Nadžafu chlubil, že řídí nejsilnější a nejlépe organizovanou šíitskou stranu Iráku. Vyzýval k účasti na volbách regionálních rad, výběru dobrých kandidátů, aby se nevrátili baasisté k moci.
Válka o Bakúbu
Akce byla připomenutím pátého výročí vraždy zakladatele ISCI (dříve SCIRI, založeno roku 1982 v Íránu) Muhammada Bakra al-Hakíma v Nadžafu automobilovou bombou, která zabila dalších 83 lidí. ISCI s Badrovou organizací vycvičenou a vyzbrojenou Íránci eliminovala sadrovce a udržela si přízeň velkoajatolláha Alího as-Sistáního.
Ve volbách začátkem března 2010 však už s al-Málikím úspěšná nebyla a dala se přeskočit liberálnějším šíitou Ajádem Allávím, který už v čele irácké vlády stál. Vztahy s Málikím pak nebyly dobré a do voleb 2010 šly obě skupiny na vlastní kandidátce.
Nejbojovnější provincií roku 2008 se stal Dijála se sídelním městem Bakúbou. V červenci zabili sebevražední atentátníci v provincii 27 lidí. 29. července vládní jednotky otevřely pod velením gen. Abdal Karíma al-Rubájí ofenzivu proti radikálům.
Surge, krvavá bilance |
Hororová čísla z let 2005-2007, kdy úřadovali vahhábité a další sektáři, roku 2008 opadla. V květnu 2008 padlo jen devatenáct amerických vojáků, nejméně od invaze. Iráčanů ve stejném měsíci podle ministerstva vnitra 752, jen třetina loňského letního průměru. V červnu 2007 bylo týdně 1400 útoků proti civilistům, v září 2008 jen 125 týdně. Mezi 1. lednem a 28. červencem 2008 zemřelo denně po útocích sebevrahů a explozí bomb v autech v průměru jedenáct civilistů. Před rokem přicházelo do Iráku čtyřicet až šedesát cizinců, aby bojovali proti nevěřícím, letos podle amerických odhadů jen dvacet. Kajdisté se po Petraeusově surge, "vzedmutí počtů", skrývali a legionáři džihádu z velké části odešli raději do Afghánistánu. Američané tvrdí, že v průběhu "surge" roku 2007 zabili 2400 podezřelých kajdistů a na 8800 jich zajali. Prý zcela skupinu vytlačili z Bagdádu a provincie Anbár. Zahraničních mudžáhidů prý začátkem roku 2008 nebylo v Iráku více než dvě stě. Celkově je v Iráku asi 3500 kajdistů, kdežto rok předtím na dvanáct tisíc.
|
Dijála je nábožensky smíšená převážně arabská provincie, kde se žádné ze stran během čistek v letech 2006-2007 nepodařilo převládnout.
Kajdistické útoky včetně sebevražedných atentátů se od léta 2007 soustřeďovaly na oblasti severně od Bagdádu. S koncem roku 2007 narostly akce v mnohonárodním a nábožensky pestrém Mosulu a okolí.
V tradičně kurdských ropných oblastech Mosulu a Kirkúku se mělo již v listopadu 2007 konat referendum o územní příslušnosti obou velkých měst, ale šíitsko-kurdská koaliční vláda se k jejich provedení neodhodlala. Později odsunuto na 31. ledna 2009 a později znovu...
Oblasti, kde v zemi leží miliardy, šesté největší zásobárny ropy, a na povrchu je bída a nezaměstnanost, si nárokují Kurdové, kteří je chtějí zahrnout do území své samosprávy.
Opatrní Kurdové
To odmítali jak chudí Arabové, které sem z velké části na zlomení kurdského odporu v osmdesátých letech přesídlil socialistický režim Saddáma Husajna, jednak další menšiny, mezi nimiž vynikají Turkmeni (Turkomané) podporovaní z Turecka.
Kurdská autonomie nabídla Arabům za návrat do původních bydlišť dvacet milionů dinárů, asi 280 tisíc korun.
Iráčtí Kurdové, kteří ustupovali tlaku Ankary a nijak nereagují na útoky turecké armády proti pozicím marxistické PKK na severu Iráku, nebyli právě ve formě, aby se usilovněji věnovali prosazování své autonomie v ropných oblastech.
Vztahy mezi předsedou vlády kurdské autonomie Masúdem Barzáním s al-Málikím dobré tehdy nebyly. Dva roky na to je jednání o koaliční vládu opět sblížilo ("Barzáního iniciativa"), kterou Málikí v listopadu 2010 zůstal v premiérském křesle.
Američané s vládními jednotkami v Mosulu, kde žije asi 1,6 milionu lidí (Turkomané a Arabové odmítají census), ohlásili 11. února 2008 protikajdistickou ofenZivu. V provincii Nínawá, jíž je Mosul střediskem, jako jediné v Iráku za celý rok 2007 vzrostl počet násilných akcí.
Nějak se však operace vytratila do ztracena a později byla přeformována v akci proti Mahdího brigádám, respektive jejich "zvláštním skupinám".
Při historické návštěvě tureckého premiéra Recepa Tayyipa Erdoğana, prvního ankarského premiéra po osmnácti letech v Iráku, přislíbil roku 2008 Núrí al-Málikí, že podpoří tureckou válku proti PKK.
V listopadu 2008 se objevily informace ve Washington Post, že v září přistály v Sulajmáníji tři nákladní letouny C-130 s nákladem klasických palných zbraní a střelivem z Bulharska.
Kdo s kým a proti komu v Iráku: |
Američané a vláda: proti kajdistům, domácím sunnitům a baasistům, proti šíitským milicím a zločineckým gangům
šíité a vláda: proti kajdistům, sunnitům obecně a bratrovražedně proti šíitským milicím
šíitské milice: mezi sebou (sadrovci, badrovci, Fadhila), proti všemu sunnitskému a křesťanskému
sunnitské skupiny: mezi sebou, proti kajdistům, lokálně proti Američanům a Kurdům
kajdisté: proti všem
Kurdové: proti všem, Turkům, Turkmenům |