Očima Josefa Landergotta
Diplomatova smrt

Ve středu se očekávalo, že bude ve Washingtonu zveřejněna zásadní zpráva o válce v Afghánistánu a Pákistánu. Pro Richarda Holbrooka (69), který se na jejích formulacích významně podílel, to je práce posthumní.

Jeden z nejznámějších amerických diplomatů zemřel v pondělí večer, když lékaři ani po dvacetihodinové operaci nedokázali "spravit" trhlinu na jeho aortě.

Ač diplomat, jeho otevřenému vystupování se dostávalo přívlastku kontroverzní, a třebaže diplomat, "dělal" do novin i businessu. Nějaký čas vydával odborný časopis Foreign Policy a podílel se řízení Newsweeku. U dnes zkrachovalé megabanky Lehman Brothers byl řadu let poradcem a působil ve vedení Credit Suisse First Boston.

Dvakrát se mohl stát ministrem zahraničí, a dvakrát ztroskotal na ženě. Prezident Bill Clinton se roku 1997 rozhodl pro Madeleine Albrightovou a roku 2009 dal Barack Obama přednost Hillary Clintonové.

Jméno si Holbrooke udělal v jiných souvislostech. Newyorčan, jehož židovští rodiče měli kořeny v Rusku a Německu, se s Bílým domem seznámil roku 1966, kdy patřil do týmu prezidenta Lyndona Johnsona. Jako zaměstnanec ministerstva zahraničí se podílel na mírových jednáních s Vietnamci a předhazovalo se mu, že podpořil indonéskou invazi na Východní Timor.

V devadesátých letech vyměnil "specializaci" na jihovýchodní Asii za Evropu a několik měsíců roku 1993/1994 byl velvyslancem v Německu. V éře jugoslávských válek zastupoval americkou diplomacii na Balkáně. Vyjednával v Bělehradu s Miloševičem a vlastní rozsah osobních úmluv, které vedly na podzim 1995 k daytonskému míru o Bosně, zřejmě zůstane přikryt tlustou dekou "(nej)vyšších zájmů". Řada Srbů, mezi nimi Radovan Karadžić, například tvrdí, že jim Holbrooke slíbil beztrestnost.

Holbrookovy aktivity vedly k americkému plánu na odtržení Kosova od Srbska. Za své mírotvorectví byl sedmkrát navržen na Nobelovu cenu míru. Jeho posledním diplomatickým postem byla znovu Asie. Barack Obama ho v lednu 2009 pověřil vytvořením podmínek pro odchod Američanů z Afghánistánu se ctí.

Holbrooke se přiklonil k názoru, že válku s afghánskými Paštuny nelze vyřešit bez míru s jejich příbuznými v pákistánské části Paštunistánu a svou misi spojil pod pracovní novotvar Afpak. Usmířit vlády obou států se mu nepodařilo a s kábulským prezidentem Hámidem Karzáím na sebe někdy i křičeli.

Jeho vyjednávací schopnosti a celkový obdiv vedly prezidenta Obamu k tomu, že Holbrooka označil za "opravdového giganta americké zahraniční politiky, který Ameriku posílil, udělal bezpečnější a dal jí více váženosti". Floskule, kterou američtí politici říkávají, když po jedné prohrané válce mají na krku prohru druhou.

Vyjednávat a zanechat po sobě něco trvalého jsou odlišné věci. Daytonský mír sice zbavil Bosnu války, ale zřídil mezinárodní protektorát, který vlastními silami není schopen života a kdykoli může explodovat do nového konfliktu. Totéž platí o "míru" v Iráku a o snahách po uklidnění Paštunů po obou stranách afghánsko-pákistánské hranice.