Poslední velkou bitvou druhé světové války v Evropě byly boje o symbol nacistické moci - Berlín, které skončily 2. května 1945 porážkou německých jednotek. Přitom už před zahájením operace, 16. dubna, bylo o vítězství Rudé armády (spolu s polskou) prakticky rozhodnuto. Tvrdošíjný nacistický odpor ale vedl k velkým ztrátám. Závěrečné boje si vyžádaly asi 80 tisíc obětí z řad vítězů a na 100 tisíc mrtvých německých vojáků. Civilistů v této bitvě zemřelo několik desítek tisíc.
Německé jednotky se tak zarputile bránily i proto, že Adolf Hitler nařídil všechny "zbabělce" na místě popravit. Věšeni a stříleni byli nacisty i němečtí civilisté, kteří vyvěsili bílé vlajky. Během bitvy o Berlín také spáchalo sebevraždu několik nacistických pohlavárů včetně Hitlera, který tak učinil 30. dubna. Den nato zvolili stejný osud pro sebe a svých šest dětí ministr propagandy a Hitlerův nástupce Joseph Goebbels a jeho žena Magda.
Výsledek bitvy předurčila i početní převaha Rudé armády, která spolu s asi 200 tisíci polskými vojáky čítala 2,5 milionu mužů. Naproti tomu Němci disponovali jen asi 800 tisíci vojáků a zhruba čtvrtinovým počtem tanků a obrněných vozidel. A i když během bojů Hitler povolal posily ze západní fronty, žádná z jednotek nebyla schopna se probojovat včas na pomoc. Výsledek druhé světové války v Evropě tak byl zpečetěn.
Ostatně už koncem roku 1944 představoval wehrmacht pouhý stín armády, která o pár let dříve drtila protivníky taktikou bleskové války. Posledním zoufalým pokusem Hitlera zvrátit průběh války byla ofenziva v Ardenách (16. prosince 1944 - 25. ledna 1945), která skončila vítězstvím Spojenců, avšak za cenu obrovských ztrát (asi 90 tisíc mrtvých, zraněných, zajatých či pohřešovaných).
Denně kolem 50 kilometrů
Mezitím na východní frontě rostla síla Rudé armády a Sovětský svaz se chystal na závěrečný útok. Nejprve 12. ledna 1945 zahájila Moskva Viselsko-oderskou operaci. O postupu vojsk ruské armády tehdy deník New York Times napsal, že "před její bleskovou ofenzivou blednou německá tažení z roku 1939 v Polsku a z roku 1940 ve Francii." Sověti postupovali denně kolem 50 kilometrů a koncem ledna stáli na Odře - zhruba 70 kilometrů od Berlína.
Začátkem března stanula Rudá armáda u Baltského moře, čímž odřízla po souši Východní Prusko od Německa. Vyčistěním oblastí východně od Odry a Nisy si Rudá armáda zabezpečila prostor pro závěrečný útok proti Berlínu. Mezitím byly během března a počátkem dubna doplňovány stavy sovětských vojsk a zásoby.
První fáze dobytí Berlína byla zahájena nad ránem 16. dubna mohutnou dělostřeleckou palbou na Seelowských výšinách, zvaných Brána do Berlína, kde ale měli Němci vybudovánu pevnou obranu. Trvalo čtyři dny, než se ji 1. běloruskému frontu maršála Žukova s 1. polskou armádou podařilo prolomit; ač oproti Němcům měli 10násobnou převahu.
Mezitím se 1. ukrajinský front pod vedením maršála Ivana Koněva blížil k Berlínu z jihu a ze severu postupovala k útoku na hlavní město Třetí říše armáda 2. běloruského frontu maršála Konstantina Rokossovského. Těsně před obklíčením Berlína, které bylo dokončeno 24. dubna, skončilo bombardování města britskými jednotkami RAF s letouny Mosquito.
Přímý útok na Berlín začal 25. dubna. Do středu města pronikla Rudá armáda 29. dubna, kdy obsadila ministerstvo vnitra. Den nato zahájila útok na říšským sněm, který od požáru v roce 1933 sice nesloužil svému účelu, ale nyní byl posledním útočištěm řady nacistů a pro Sověty měl symbolický význam. Dobyt byl týž den pozdě večer. Až 2. května 1945 poté, co brzy ráno Sověti dobyli říšské kancléřství, Němci v Berlíně kapitulovali.
