Zpráva z tramtárie
Dobytím Timbuktu jsou Angličané zaskočeni
08.04.2012 17:35
Zpráva, že se povstalci zmocnili města Timbuktu na severu Mali, vyvolala na Twitteru řadu překvapených reakcí, že toto místo skutečně existuje. V angličtině totiž "go to Timbuktu" znamená zhruba totéž, co "jít do tramtárie".
"Jejda! Právě jsem zjistil, že Timbuktu existuje!" zněla jedna z reakcí uživatelů Twitteru, pro nějž toto slovo doposud znamenalo pouze vyjádření něčeho, co leží velmi, velmi daleko, až na konci světa, napsal zpravodajský server BBC.
Koneckonců tento význam uvádí i Oxfordský slovník, který Timbuktu vysvětluje jako "to nejvzdálenější možné místo".
První doložené užití názvu města Timbuktu ve zmíněném přeneseném významu se datuje rokem 1863, kdy anglická spisovatelka Lady Duffová-Gordonová dala Timbuktu do protikladu k všeobecnému povědomí o egyptské Káhiře.
V jednom ze svých Dopisů z Egypta napsala: Začíná tu být příliš slyšet londýnský přízvuk. Asi budu muset odjet do Timbuktu.
Timbuktu založili kočovní Tuaregové ve 12. století a během 200 let se stalo nesmírně bohatým městem na křižovatce významných obchodních cest, po nichž proudila sůl a zlato.
Díky spisovatelům, jakým byl například v 16. století Leo Africanus, se zvěsti o pohádkovém bohatství Timbuktu donesly do Evropy, kde podnítily u části badatelů nutkavou zvědavost.
Tajemství opřádající Timbuktu ještě zvyšovala jeho nedostupnost a mnoho evropských expedic cestou k němu zahynulo. Až do roku 1830, kdy Evropané do města přišli, všechny dokumentované zmínky o Timbuktu se týkají snahy se tam dostat, uvedl editor aktualizovaného vydání Oxfordského slovníku Richard Shapiro.
"V roce 1820 lidé mluvili o tom, že dostat se z Tripolisu do Timbuktu trvá 60 dní, přičemž šest dní z toho je bez vody. Britové tehdy doufali, že by si z Afriky mohli odnést stejné poklady, jako Španělé získali v Jižní Americe," dodal Shapiro.
V roce 1829 známý anglický básník Alfred Tennyson ve své básni Timbuctoo popsal město jako "záhadné" a "neproniknutelné" a srovnal ho s Eldoradem a Atlantidou.
Až v roce 1830, dlouho poté, co město postihl úpadek, se Francouzi Renému Cailliému jako prvnímu Evropanovi povedlo dosáhnout Timbuktu a ve zdraví se zase vrátit domů.
"Evropané přišli do Timbuktu velmi pozdě. Po staletí se tam snažili proniknout, protože to bylo mytické místo, kde se shromažďovali obchodníci a islámští učenci. Bylo popsáno ve středověkých arabských rukopisech, takže znali jeho dějiny, ale nikdy se tam nedostali, jelikož jim to ani místní obyvatelé nedovolili," prohlásila Marie Rodetová z fakulty orientálních a afrických studií v Londýně.
Místní obyvatelé považovali Timbuktu za posvátné město 333 svatých a na křesťany se tu pohlíželo jako na nepřátele, takže Caillié se tam vydal převlečený za muslima, doplnila Rodetová.
I v současnosti zůstává Timbuktu relativně odlehlou lokalitou, kam nevede asfaltová silnice.
"Člověk dnes může jet kamkoli, ale Timbuktu je pořád ještě složité navštívit," píše Richard Trillo, autor průvodce západní Afrikou, který se na toto místo poprvé vydal autostopem v roce 1977.
"Chtěli jsme s kamarádem jet někam, kde ještě nikdo nebyl. Jako spousta jiných lidí jsme si mysleli, že je to jen mytické město, a když jsme zjistili, že existuje, vyrazili jsme," uvedl.
Cesta z Británie byla drsná a trvala šest týdnů. Na závěr strávili čtyři dny na lodi na řece Niger a v nákladním autě poskytnutém šéfem místní policie.
"Subsaharská Afrika se strašně lišila od arabsky mluvícího severu. Bylo to, jako bychom překročili oceán. Timbuktu se zdálo mimořádně odlehlé," prohlásil Trillo.
Sám přetrvávající mýtus vysvětluje skutečností, že město zmizelo z mapy, když začalo v 17. a 18. století upadat s odchodem muslimů, kteří se vydali obchodovat jinam.
"Po 200 let toto město žilo uprostřed pouště zcela odtržené od zbytku světa, a právě proto se stalo mýtem," domnívá se Trillo.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.