"Udávám svou manželku a její příbuzné daňové kontrole. Mrzí mě to, ale jestli mi někdo škodí a vykládá o mne nesmysly, tak mu nezůstanu nic dlužný," citoval polský list Gazeta Wyborcza jedno ze 472 udání, které loni dostal berní úřad v Gdaňsku.
Navzdory výkyvům v jednotlivých letech zůstává počet udání víceméně stabilní. Udávají rozhádaní příbuzní, konkurenti v podnikání, dotčení zákazníci, podvedení zaměstnanci, všeteční sousedé i takzvaní obyčejní občané.
"Zdravím, nebudu se rozepisovat, ale v kiosku (adresa) se prodává zboží bez bloků z registrační pokladny."
"Zdvořile hlásíme, že pan Zenon, žijící u milenky v zahrádkářské kolonii, se skrývá před německým daňovým úřadem."
"Pan Krzysztof, dříve zaměstnaný u stavby dálnic, si nakradl tolik materiálu, že teď s ním kšeftuje."
"Podávám udání na pana (jméno) anonymně, protože nechci nepříjemnosti. Přijala jsem práci v jeho podniku, ale smlouvy jsem se nedočkala. U něj všichni už roky pracují načerno. Jsou ženy, které se s tím smíří, ale mně vadí, aby vydělával na účet druhých."
"Prosím zkontrolujte pána, co prodává pečivo z auta u našeho obchodu. My obchodujeme poctivě, ale přicházíme kvůli němu o zákazníky a on nemá registrační pokladnu."
"Pro kontrolu! Paní Krystyna ubytovala osm studentů, od kterých vybírá nájem, ale neplatí daně. Jedna její dcera si žije v cizině, druhá se chlubí, že bere stipendium. Jsem sousedka a vše vidím. Celý život jsem těžce pracovala a takové chytráky nesnáším."
"Udání: v souvislosti s hlučným chováním nájemců sousedního bytu a nezájmu majitelů prosím zkontrolovat, zda je nájem legální."
"Byla jsem nedávno zákaznicí masážního salónu, ale je to spíše bordel. Zaměstnankyně nejsou vyškolené, nemají smlouvy. Sice mají registrační pokladnu, ale účet nedají každému."
"Uctivě prosím o prověření plateb na soukromém účtu patřícím mně a mé ženě, co mě opustila. Nevím, jaké peníze přicházely a odcházely, a tak se obávám praní špinavých peněz."
"Na vysvětlenou, proč udávám ženu a její příbuzné, bych uvedl, že žena mi brání v kontaktu s dětmi a šíří lži. Ale i já mám informace: tchán si načerno přivydělával opravami bytů, tchýně a manželka hlídáním dětí."
"Švagr si koupil se ženou, mou sestrou, byt v Gdaňsku. Mou sestru opustil a začal si s jinou, což mi nevadí. Ale chudinku sestru chce připravit o byt. Pronajímá ho a s novou ženskou bydlí u rodičů. Nedovolte mu takové kšefty!"
"Prosím o prověření dlužníka mé nezletilé dcery. Dlužník si žije na vysoké noze, každý den se opíjí a má auto, které tají. Ale dcera dostává alimenty od státu, protože dlužník tvrdí, že nic nemá."
Daňový úřad zahajuje kontrolu, pokud udání svědčí o porušování zákonů. Například inspektoři prověří, zda obchod vydává pokladní bločky. Při udání sousedů se nejprve prověřují daňová přiznání a zdroje výdělku. Úřad pak může nařídit doplacení daní i s úroky, jakož i uložit pokuty od pár desítek po několik desítek milionů zlotých. Hrozí i vězení.
"Udání na daňovou kontrolu nejsou ničím špatným, ale naopak," tvrdí Wieslaw Baryla z Gdaňské univerzity, podle kterého jde o naplnění potřeby spravedlnosti. "Tím, že daňový úřad udání akceptuje, umožňuje lidem přispět k tomu, aby ctnost byla odměňována a prohřešky ztrestány."
Hodně lidí ale udavačství kritizuje. "Za komunismu, aby se dalo přežít, se muselo udávat," tvrdí jeden účastník internetové debaty o úvěrech.
Úředníci motivaci udavačů nekontrolují. Ověřují i anonymy, pokud se zdá, že mají smysl. Právě anonymita činí udaní daňové kontrole tak populárními, ročně jich "berňák" dostane okolo pěti až šesti tisíc.
"Užitečnost není moc velká," připouští inspektor Andrzej Bartyska. "Ze všech udání pět až deset procent vede ke kontrole. Ale k výsledku vedou jen jedno až tři procenta. V roce 2012 z kontrol po udání vyšly najevo nezaplacené daně ve výši 1,6 milionu zlotých. Ale všechny naše kontroly odhalily nedoplatky přes 308 milionů zlotých."
