Kamarádi malého Daniela každý den kladou květiny na lavici, v níž ve škole sedával. Daniel zemřel při explozi jednoho z tisíců granátů, které jsou neblahým dědictvím Albánie z období komunismu a které dělají z této balkánské země sud prachu."Daniela roztrhal granát," vzpomíná jeho kamarád, desetiletý Ardi. "Granáty jsou naší denní obživou. "
"Po škole je chodíme hledat ke starému vojenskému skladu," cituje chlapce agentura AFP.
"Prodáváme je buď na kusy, nebo na váhu, za kilo 40 leků (62 korun)," vysvětluje malý školák z obce Bardhaj u Skadaru.
Podle nedávné zprávy parlamentu je v Albánii nejméně 100.000 tun munice pocházející z komunistické éry. Je uskladněna bez jakýchkoli bezpečnostních opatření v 90 vojenských skladech.
Nedávno při likvidaci munice ve vojenském skladu u Tirany nastala exploze, při níž zahynuly dvě desítky lidí a přes 300 jich bylo zraněno. Poškozeno bylo také na 2000 domů stojících v blízkosti skladu (viz. vložené VIDEO).
Při ozbrojeném povstání v roce 1997 byly vyrabovány četné vojenské sklady a mnoho zbraní a munice zůstalo ležet bezprizorně v přírodě. Po deseti letech jsou tam stále.
V Bardhaji se vyhledávání granátů věnuje hodně dětí. Jejich prodejem přilepšují rodinnému rozpočtu, který mnohým sotva stačí na přežití.
Odprodej zastaralého vojenského materiálu se tak stal zdrojem obživy mnoha Albánců. O staré náboje mají zájem hlavně obchodníci se starým železem a překupníci, protože podle expertů mnohé z nich obsahují bronz nebo dokonce malé množství zlata.
"Po vyučování se děti vrhají na hledání munice, kterou by mohli prodat. Jednou týdně tudy projíždějí překupníci, kteří ji vykupují a mají z toho obrovské zisky," tvrdí učitelka Diana.
"Vojenské sklady jsou často v obydlených oblastech, nezřídka i blízko škol. Představují trvalé nebezpečí pro obyvatelstvo," řekl mluvčí parlamentní komise pro veřejnou bezpečnost Petro Koçi. "Munice je stará a její likvidace je velmi nebezpečná dokonce i pro odborníky," dodává.
Při zneškodňování nábojů v Dhemblanu zahynuli v květnu 2006 nejméně čtyři vojáci.
Od vyrabování vojenských skladů v roce 1997 zahynulo v oblasti Skadaru při explozi zbraní u starých vojenských skladů nejméně 22 dětí a 43 jich bylo zraněno, z toho 35 vážně.
"Je třeba neprodleně přemístit vojenské sklady, které jsou blízko obydlených oblastí, a rozhodnout, jak zlikvidovat starou munici, aniž přitom budou ohroženy lidské životy," říká ředitel soukromé televize Ora News Alfred Peza.
Při nedávných explozích v Gerdeku vyšly najevo četné nedostatky. Podle Pezy velkou část odpovědnosti nesou oficiální instituce, které mají dohlížet na zneškodňování munice. "Může v tom hrát roli také korupce, zneužívání a zisky," zdůraznil.
"Proč se likvidovala munice v Gerdeku, a ne v oficiálních zařízeních?" ptá se Lezim Gojku, bývalý ředitel zbrojní továrny v Poliçanu (180 kilometrů od Tirany).
"Jak se mohly ženy a děti podílet na likvidaci munice bez příslušného vyškolení a bez jakýchkoli bezpečnostních opatření a pracovat prakticky jako otroci jen několik kilometrů od Tirany a blízko mezinárodního letiště?"
"Albánská společnost Alba Demil měla zlikvidovat za 2,2 milionu eur na 10.000 tun munice. Aby měla co největší zisk, nic do toho neinvestuje. Pojištěna byla jen jedna osoba z každých 200 najatých, a jsou mezi nimi ženy i děti," vysvětluje Peza.
Foto: NATO
