Dočká se Itálie konečně fungujícího politického systému? Vláda premiéra Mattea Renziho jednomyslně schválila dalekosáhlou reformu parlamentu, která by v případě souhlasu zákonodárců znamenala faktický konec fungování Senátu v dosavadní podobě. Renzi chce, aby se z horní komory stal jakýsi sbor zástupců jednotlivých regionů, kteří by disponovali mnohem menšími pravomocemi než nynější senátoři. Naznačil, že pokud parlament reformu odmítne, vzdá se funkce.
Renzi uvedl, že reforma je "zásadním bodem obratu pro politickou scénu a instituce". Považuje ji prý jen za začátek. Zásadní podle něj je, aby bylo schvalování návrhu v prvním čtení dokončeno před volbami do Evropského parlamentu 25. května. Vyjádřil také naději, že odpůrci návrhu budou v Senátu i v celé zemi v menšině.
Premiér prohlásil, že bez změny systému zemi hrozí pokračující rychlé střídání vlád neschopných přijímat smysluplné ekonomické reformy. Navrhovaná ústavní reforma by navíc podle něj mohla ušetřit miliardu eur.
Devětatřicetiletý Renzi spojil s reformou parlamentu svou budoucnost v politice. Když se mu ji nepodaří prosadit, hodlá prý z čela vlády odejít. Pokud parlament reformu zablokuje, bude to prý vnímat jako znamení vlastního selhání v politice a v tom případě je připraven z toho vyvodit důsledky.
"Nejsem tu, abych obsadil nějaké křeslo. Jsem tu pro to, abych se pokusil změnit Itálii," prohlásil Renzi.
Prosazení ústavních změn ale bude velmi těžké, mimo jiné s nimi totiž budou muset souhlasit senátoři, kteří by si vypustili rybník a připravili sami sebe o práci. Změny ostře kritizoval i předseda Senátu Piero Grasso, který je přitom Renziho stranickým kolegou z Demokratické strany.
Nový italský premiér o změně ve fungování parlamentu mluví už od svého nástupu do úřadu před pěti týdny. Podle jeho představ by horní komora, v níž nyní o zákonech spolurozhoduje 315 senátorů, zcela změnila podobu. Nově by v ní zasedalo 150 zástupců jednotlivých italských regionů, kteří by se vybírali na regionální úrovni a regiony by je taktéž platily. Renzi prý chce vytvořit systém podobný tomu třeba v Německu, kde Spolkový sněm doplňuje Spolková rada, zastupující zájmy spolkových zemí.
Itálie je pověstná častým střídáním vlád. V zemi se tak děje prakticky od vzniku království v 60. letech 19. století. Příliš na tom nezměnil ani vznik takzvané druhé republiky v roce 1994. Jen za poslední tři roky se v čele země vystřídali tři premiéři, přičemž ani jednoho si voliči nevybrali.
Poslanecká sněmovna a Senát mají stejnou váhu a jsou voleny současně, zároveň v nich ale mohou existovat různé většiny. V takovém případě se systém zablokuje, jako při loňské prezidentské volbě. Hlasování tehdy skončilo patem a ani jedna z velkých stran nedokázala získat většinu. Podle premiéra by změna ústavy takovým situacím předešla.
Jako důvod současných problémů je často vnímán volební zákon označovaný jako "porcellum" (prasárna), který v roce 2005 prosadil Silvio Berlusconi (ve volbách roku 2006 se novinka obrátila proti němu). Na jeho základě získává vítěz voleb bonus, který mu zajistí ve sněmovně většinu. Část politiků dlouhou dobu usiluje o jeho zrušení, Renzi mezi nimi. V prosinci se na stranu tohoto tábora postavil Ústavní soud, který části zákona označil za protiústavní.
