Vládla za Churchilla i za Camerona. Britská královna Alžběta II., která ve čtvrtek oslaví úctyhodné devadesátiny, přihlížela z Buckinghamského paláce rozpadu britské koloniální říše i vstupu své země do Evropských společenství. Za dobu její vlády se ve Vatikánu vystřídalo sedm papežů, rozšířila se televize, člověk vstoupil na Měsíc, byla postavena a zbourána Berlínská zeď.
Panovnice zažila dvanáct premiérů, podnikla stovky zámořských cest, odpověděla na 3,5 milionu dopisů. Od roku 2007 nejstarší korunovaná hlava na britském trůnu se loni v září stala i nejdéle vládnoucím monarchou Británie. Letos v únoru dovršila 64 let na trůnu.
Za dobu její vlády se rozpadlo nejen britské impérium, ale zatěžkávací zkouškou prochází i unie mezi Anglií a Skotskem. Nejasné zůstává i setrvání Spojeného království v EU.
Královna zachovává v politice striktní neutralitu, přesto je ale považována za důležitý svorník jednoty země. Její věta před skotským referendem v září 2014, že doufá, že voliči pečlivě zváží budoucnost, kterou navíc pronesla ve svém skotském letním sídle, byla pokládána za signál, že panovnice si odchod Skotska nepřeje.
Jako hlava státu se pravidelně scházela se všemi premiéry. I přesto, že počet jejích poddaných poklesl, stále ještě stojí v čele šestnácti států světa.
A přitom původně vůbec vládnout neměla. Narodila se 21. dubna 1926 jako Elisabeth Alexandra Mary Mountbattenová-Windsorová, nejstarší dcera Alberta, vévody z Yorku, a Alžběty, rozené lady Bowesové-Lyonové. Její otec byl až druhým v následnické linii. V prosinci 1936 však abdikoval jeho bratr Edward VIII., aby se mohl oženit s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou. A z Alžběty byla rázem následnice trůnu. Život panovnice jedné z nejmocnějších zemí světa odjakživa provázel silný smysl pro povinnost. Je symbolem kontinuity britské monarchie, za všech okolností si zachovává úsměv a zájem.
Po vypuknutí druhé světové války mladičká Alžběta v roce 1940 pronesla první rozhlasový projev k dětem celého světa. Za války pracovala v ženské pomocné službě.
V létě roku 1951 se její otec, který vládl jako král Jiří VI., vážně roznemohl. Umřel v únoru následujícího roku, když byla Alžběta v Keni. Bylo jí šestadvacet, měla manžela a dvě děti, přesto působila jako křehká dívenka, která sotva unese těžkou královskou korunu.
"Vypadá jako holčička a stala se královnou," psal tehdy britský deník The Daily Telegraph. Korunovaci natáčela televize, což byla tehdy zcela převratná novinka.
Jako mladá královna navštívila Alžběta II. desítky britských kolonií. Pak se z impéria stalo volné Společenství a za další čas ztratila Británie i vliv v Evropě. Pak přišla Margaret Thatcherová, liberální revoluce, privatizace, válka o Falklandy a vůbec posílení britského ducha.
Panovnice nestála stranou - v roce 1982 například vzdala poctu britským silám v kontroverzním vánočním poselství po válce Británie s Argentinou o Falklandy. A při všech vladařských povinnostech byla i matkou. Dopis, kterým v prosinci 1995 vyzvala svého syna prince Charlese k rozvodu s Dianou, patřil údajně k jejím nejtěžším státnickým krokům. Pár se rozvedl půl roku nato.
"Vděčnost, úcta a hrdost. Tato slova shrnují můj vztah k lidem této země a celého Společenství," prohlásila Alžběta II. v projevu u příležitosti zlatého jubilea.
V roce 1997 také spustila první oficiální internetovou stránku monarchie. O deset let později přibyl kanál na serveru YouTube, potom profily na sociálních sítích Twitter a Facebook.
Loňský okamžik svého rekordního vládnutí Alžběta II. nijak velkolepě neslavila. Den strávila pracovně ve Skotsku, kde otevřela obnovený úsek železniční dráhy.
A v ČR ji mohli lidé na vlastní oči vidět před dvaceti lety, v březnu 1996, kdy společně se svým chotěm, princem Philipem, navštívila Prahu a Brno.
