Bývalý šéf ověřovací mise OBSE v Kosovu William Walker jako první označil incident v Račaku v roce 1999 za masakr. Odstartoval tak sérii událostí, která vedla k bombardování Srbska. Dnes je v Prištině uznávanou osobností a je čestným občanem Kosova. Spoluzakládal Americkou univerzitu v Prištině. Reportérům serveru TÝDEN.CZ poskytl v Prištině exkluzivní rozhovor.
Co říkáte na oslavy?
Albánci si to užívají, ale doufám, že se budou soustředit na ty opravdové problémy, a ne na politiku. Je toho hodně, co dělat. V podstatě nemají energetické zázemí a infrastrukturu.
Masakr v Račaku |
Velké boje se odehrály mezi jugoslávskými bezpečnostními silami a Kosovskou osvobozeneckou armádou ve vesnici Račak (Reçak v albánštině) 15. ledna 1999. Poté zde bylo objeveno 45 mrtvých albánských civilistů. Zatímco svět obvinil jugoslávské úřady z masakru, ty akci obhajovaly jako legitimní policejní akci. Masakr v Račaku později figuroval mezi obviněními, která mezinárodní soudní tribunál v Haagu vznesl proti jugoslávskému diktátorovi Slobodanu Miloševičovi. |
Abych byl upřímný, tak to není úplně ono. Ale vybrali si. Zakázali jim orla, černou, rudou, tak tam mají Kosovo a pár hvězdiček.
Myslíte si, že Srbové budou nadále udržovat, nebo dokonce posilovat paralelní administrativu a orgány v místech, kde mají v Kosovu většinu?
Paralelní orgány budou problém. Dělám tu americkou univerzitu a máme tam i pár Srbů a jednoho dva Bosňáky. Snažíme se o multietnický ráz naší instituce. Ale když se Srbové rozhodnou provozovat vlastni školy, tak pro sto tisíc lidí nebudou mít univerzity, nebudou mít nic. Budou sami proti sobě.
Čekáte nějaký exodus Srbů?
Byl jsem šéfem mise OBSE v Chorvatsku. Milošević se ke mně tehdy choval velice dobře. To bylo samé příteli tohle, příteli támhleto. Jsem rád, že pomáháš mému lidu.
Ale když přišli lidé z Chorvatska, tak je nechtěl. Chtěl, aby dělali problémy tam. Nechtěl prostě další nezaměstnané. S kosovskými Srby to je stejné. Měli by se snažit naučit žít jako občané Kosova a nedělat problémy.
Předpokládám, že jste se s Miloševičem nakonec neshodli kvůli Kosovu...
Víte, pomáhal jsem ho usvědčit. Svědčil jsem proti němu v Haagu tři dny.
Myslíte si, že se situace postupně ustálí a Srbové i Albánci spolu budou žít v klidu?
Měl jsem v Chorvatsku českou pobočnici, Eva se jmenovala. A přivedl jsem si ji i sem. To jsem tehdy musel sáhnout hodně vysoko, abych ji dostal. Ale byla opravdu dobrá.
Teď si vzala amerického plukovníka od letectva, čekají dítě. Myslím, že je to krásné a je vidět, že dobré vztahy mezi dvěma etniky jsou možné.
S Evou jsme se hodně bavili o rozdělení Československa. To proběhlo bez problémů. Je to výborný příklad. Snad se to podaří i tady a Srbové a Albánci, například v Mitrovici, spolu budou znovu vycházet.
Když už jsme u té pobočnice, navštívil jste někdy Prahu? Líbila se vám?
Znáte někoho, komu by se Praha nelíbila? Je to krásné město. Žije tam můj syn.
Foto: Jan Schejbal, archiv