Už šest týdnů jsou ulice Barcelony takřka kompletně opuštěné. Městem cestují jen poslíčci donáškových služeb a pár lidí, kteří v rouškách a rukavicích krátce opustili svůj domov, aby mohli jít nakoupit do nejbližšího supermarketu. Jinak je v centru pusto prázdno. A ještě nějakou dobu bude. Pro turisty smůla, pro místní naopak vítaná změna.
Barcelona je jedno z nejhustěji osídlených měst Evropy. Katalánská metropole patří k nejnavštěvovanějším destinacím, ročně ji navštíví až 30 milionů turistů. Na jaře se z ní ovšem kvůli pandemii koronaviru stalo město duchů. A zatímco ve zbytku Španělska už lidé mohou chodit ven - navštěvovat parky, pláže a restaurace s venkovním posezením, v Madridu i Barceloně si obyvatelé musejí ještě týden počkat.
Přesto i v těchto velkých městech už místní pociťují postupné uvolňování a začínají si vážit znovunabyté svobody pohybu. I následující týdny pro ně budou poměrně novou, dosud víceméně nepoznanou zkušeností. Ještě nějakou dobu totiž potrvá, než se otevřou hranice, a tak si město na návrat milionů turistů počká. To pro místní znamená především jedno pozitivum: mohou v klidu nasát kouzelnou atmosféru svého domácího prostředí.
Ve městě nyní lze slyšet zpěv ptáků, protože dopravní provoz je minimální. Díky menšímu počtu aut se také změnilo prostředí. Ulice jsou volnější, prostornější a více dávají vyniknout jedinečné architektuře. "A od průmyslové revoluce jsme pravděpodobně nedýchali tak čistý vzduch jako teď," píše ve svém článku zahraniční korespondent britského serveru The Guardian. Hlavním objevem pak je zjištění, že ve městě jsou skutečně jen obyvatelé města. Barcelona je sice multikulturním místem, takže venku lidé hovoří španělsky, katalánsky, ale i francouzsky nebo německy, nicméně všichni jsou právoplatnými obyvateli Barcelony, nikoli turisty.
Město je oproštěno od autobusových či cyklistických projížděk, všudypřítomných selfie tyček a dalších turistických atrakcí. "Jsme tu jen my. Po desetiletích, kdy cestovní ruch ve městě s 1,6 milionu obyvatel exponenciálně a neúprosně rostl, jsou všichni pryč. Získali jsme zpátky své město," dodává korespondent.
"Pozor na to, co si přejeme"
Nezvyklého klidu a prostoru si ale užívají také obyvatelé v jiných turisticky atraktivních destinacích napříč Evropou: Paříž, Benátky, Amsterdam a další. "Z Benátek se stal jakýsi Disneyland bez obyvatel. Teď konečně můžeme vidět město tak, jak skutečně vypadá. Místo plné světla. Je to více vesnice než město," pochvaluje si Alberta de Grenetová, která se do Benátek přestěhovala v jedenácti letech a žije tam dvacet let.
"V březnu jsme najednou všude kolem sebe začali slýchat nizozemštinu. Najednou jsme mohli spatřit krásu centra města a míst, kterým jsme se roky vyhýbali. Vzali jsme děti do Wallenu, oblasti červených světel. Nebyly tam žádné party, turisté ani sexuální pracovnice nebo drogoví dealeři. Zážitek na celý život," neskrýval radost z absence zahraničních návštěvníků rodilý občan Amsterdamu Fulco Blokhuis.
I když jsou prázdné ulice vítanou změnou, je nezbytné, aby se turisté do Barcelony a dalších evropských měst vrátili. Jejich ekonomika stojí právě na cestovním ruchu, a už nyní jsou desítky tisíc pracovních míst v ohrožení. "Teď si užíváme klid a pohodu, ale brzy se na tyto časy podíváme zpětným zrcátkem. Vzpomeneme na dobu, kdy jsme chtěli, aby turisté odešli a nechali nás na pokoji, a pomyslíme si: 'Pozor na to, co si přejeme,'" uzavřel zpravodaj The Guardian.
