Ač Belgie ani po téměř čtyřech měsících od parlamentních voleb stále kvůli sporům vlámských a valonských předáků nemá novou vládu, zdá se, že v poslední době se rozvášněná situace začíná poněkud zmírňovat. A platí to i pro hrozby možného rozpadu země.
Ještě před pár týdny o nich místní tisk psal prakticky každý druhý den, kdy představoval názory nejrůznějších zainteresovaných stran či možné scénáře rozpadu a jejich problémy. Nyní však v médiích stále častěji dostávají prostor i zastánci zachování společného státu, kteří se zřejmě pod tlakem okolností začali také čím dál tím hlasitěji ozývat.
Nedávno se objevila petice, v níž belgické sportovní, kulturní a další významné osobnosti vyjádřily podporu zachování současné podoby státu. Mezi nimi byly například cyklistická legenda Eddy Merckx či belgická herečka Annie Cordyová. V oknech mnoha bruselských bytů a domů jejich obyvatele vyvěsili belgické vlajky jako výraz podpory jednoty státu.
Jasno v otázce možného rozpadu země mají belgičtí diplomaté. Ministerstvo zahraničí pro ně vypracovalo jednoznačnou odpověď, kterou mají pro případě, že by se jich při jejich misích někdo ptal, zda by se země mohla rozdělit na francouzsky a vlámsky mluvící části. Odpověď zní: Ne! Cílem vzkazu je prý ujistit belgické politické a obchodní partnery, že žádné razantní změny nebudou.
Nicméně ne všichni toto probelgické nadšení sdílejí. O víkendu vlámští radikálové uspořádali u Bruselu demonstraci, na níž nejenže slovně útočili na Valony, hlavně však volali po rozdělení Belgie. Mezi účastníky byli i poslanci nacionalistické strany Vlámský zájem (Vlaams Belang). "Již nyní se domníváme, že nežijeme ve stejné zemi. Doufám, že současná krize bude znamenat konec Belgie," řekl jeden z nich Bart Laermans.
Belgie je federativní stát, který je rozdělen mezi vlámsky hovořící sever, který je bohatší částí země, a frankofonní jih. Mezi nimi leží dvojjazyčný Brusel. Z přibližně 10,5 milionu Belgičanů žije bezmála šest milionů ve vlámsky hovořících oblastech a přes tři miliony obyvatel ve Valonsku. Zhruba milion připadá na Brusel. Podle jazyků je rozdělena i politická scéna.
Valonsko je v rámci země chudší částí, na což také opakovaně upozorňují zastánci rozdělení ze severu, kteří tvrdí, že Vlámové musí na frankofonní části země výrazně přispívat. Experti univerzity v Namuru nedávno zveřejnili studii, podle níž denně každý Vlám na chod a rozvoj chudšího Valonska přispívá asi 2,5 eura, tedy necelých 70 korun.
Zřejmě tak nepřekvapí, že zatímco naprostá většina Valonů je proti možnému rozdělení státu, mezi Vlámy jsou pro rozpad podle různých průzkumů více než čtyři desítky procent lidí.
V zemi se 10. června konaly volby. Zástupci frankofonních a vlámských stran se ale od té doby nemohou dohodnout zejména na věcech týkajících se institucionálních reforem a poskytnutí více pravomocí regionům.
Koncem září dal belgický král Albert II. druhou šanci na sestavení vládní koalice vůdci vlámských křesťanských demokratů Yvesovi Letermeovi, který se už kabinet předtím neúspěšně pokoušel vytvořit. Tento krok byl obecně považován za signál, že se krize začíná opět zmírňovat. Na odpověď, zda nešlo jen o předčasné jásání, bude však třeba ještě vyčkat.
Kdy by mohl být znám výsledek nových jednání, to se v tuto chvíli nedá říct. Předvídat něco u Belgičanů, a u jejich politiků zvlášť, se většinou v podobných případech příliš nevyplácí. Jisté však je, že novou vládu Belgie potřebuje, a to pokud možno co nejrychleji.
Na ilustračním snímku belgický král Albert II. (uprostřed) a předseda vlámských křesťanských demokratů Yves Leterme, červenec 2005.
Foto: archiv
