Strašák let minulých
Belgii čeká "matka všech voleb". Nastane opět pat?

JIž za několik dní se konají volby do Evropského parlamentu. V Belgii budou občané hlasovat zároveň s nimi i ve volbách federálních a regionálních. Místní média už hlasování, které na příštích pět let novým způsobem rozdá karty belgické politiky, označily přízviskem "matka všech voleb". Co bude následovat?

Belgičané budou v neděli volit europoslance a členy federálního, Vlámského, Valonského a bruselského parlamentu. Své zástupce si vyberou i obyvatelé Německojazyčného společenství.

Je to vůbec poprvé, co budou Belgičané hlasovat podobným způsobem. Volební období regionálních parlamentů byla pětiletá od prvních voleb do nich v roce 1995, federální parlament byl však dosud volen na roky čtyři.

Sjednocení obou volebních období na pět let přinesla ústavní reforma z roku 2011, označovaná jako "šestá" nebo "motýlková" podle oblíbeného oděvního doplňku nynějšího premiéra Elia di Rupa (frankofonní socialisté, PS). Shodly se na ní všechny velké strany kromě nejsilnější Nové vlámské aliance (N-VA, více níže).

Reforma měla zabránit opakování dlouhé krize, která nastala po volbách v roce 2010. Ustavení koaliční federální vlády složené ze šesti stran z obou stran jazykové hranice trvalo tehdy rekordních 541 dní (po volbách v roce 2007 to bylo 196 dní).

Na základě dohody, kterou většina médií oslavovala jako důležitou evoluci belgické politické scény, byly mimo jiné zrušeny přímé volby do Senátu a přeneseny další kompetence z federální na regionální úrovně. Šlo o odpovědnost v hodnotě přibližně 17 miliard eur (asi 459 miliard korun).

Největším úspěchem ale byla dohoda na rozdělení volebního obvodu Brusel-Halle-Vilvoorde, kde bylo, zjednodušeně řečeno, dříve možné, aby frankofonní obyvatelstvo, ač na vlámském území, volilo frankofonní strany. Tato skutečnost rozdělovala vlámský a valonský tábor a bývala spolehlivou příčinou krachu povolebních jednání.

Letos existuje naděje, že povolební vyjednávání potrvají "rozumnou" dobu. Pořád se ale všechno může zvrtnout. Hodně bude záležet na výsledku nacionalistické N-VA Barta De Wevera, která vládne ve Vlámsku, ale na federální vládě se nepodílí.

Podle průzkumů je nejsilnější stranou, hlavní valonské strany (socialisté a liberálové), které si jdou zároveň samy po krku, s ní ale odmítají spolupracovat. V případě PS a N-VA je pak odpor vzájemný. Obě partaje se výrazně liší v pohledu na řešení ekonomických problémů (hospodářská situace království je obecně jedním z hlavních témat předvolební kampaně).

Pokud N-VA nezíská výrazný náskok před ostatními partajemi, může se opakovat scénář, který nastal po minulých volbách. Na koalici se dohodnou všechny ostatní strany a N-VA ostrouhá. Pokud vlámští nacionalisté ostatním odskočí, nebude možné je opomenout a lze čekat problémy.

Na to upozorňují valonští liberálové Didiera Reynderse, kteří se snaží voliče přesvědčit, že oni jsou stranou, která je pro konstruktivní řešení a na rozdíl od PS a N-VA zamezí patu. Postrach minulých vyjednávání je stále živý.  A minulý týden zesnulý expremiér Jean-Luc Dehaene, kterému se kvůli schopnosti řešit politické krize přezdívalo "instalatér", už na pomoc jako v roce 2007 nepřijde.