Belgie ani po více než jedenácti týdnech, které uběhly od parlamentních voleb, nemá novou vládu. Veškerá dosavadní vyjednávání skončila neúspěchem a zatím se zdá, že spíš přispěla k prohloubení rozporů, které mezi znesvářenými stranami existují.
Předák vítězů červnového hlasování Yves Leterme, který byl pověřen sestavením kabinetu, koncem minulého týdne po krachu pětitýdenní rozhovorů předal králi Albertu II. rezignaci, kterou hlava státu přijala.
O tom, kdo nahradí tohoto předáka vlámských křesťanských demokratů pro úkol vytvořit federální koaliční vládu frankofonních a vlámských stran, zatím rozhodnuto není. Jasné však je, že ať už to bude kdokoli, tak se musí připravit na to, že jeho mise rozhodně nebude snadná a se zaručeným výsledkem.
Belgie je federativním státem, který je rozdělen mezi vlámsky hovořící sever a frankofonní jih. Mezi nimi leží Brusel, který je dvojjazyčný. Zatímco asi 6,5 milionu Belgičanů hovoří vlámsky, tak 3,5 milionu mluví francouzsky. Podle jazyků je rozdělena i politická scéna.
Od dob, kdy země v 80. letech zavedla federativní uspořádání, byly některé oblasti, například obchod či kultura, v rukou regionálních úřadů, Vlámové však nyní požadují větší autonomii.
Leterme a jeho strana ve volbách zvítězili s programem slibujícím rozsáhlé institucionální reformy, na jejichž základě by měly jednotlivé regiony získat požadované větší pravomoci. Vlámští předáci je chtějí i pro oblasti jako spravedlnost či doprava, což však mezi zástupci frankofonních stran vyvolávalo obavy, že by Leterme mohl začít usilovat i o úplné rozdělení země.
Belgický král se dal v pondělí slyšet, že ve snaze najít východisko ze současné krize hodlá svolat jakousi "radu moudrých" - některé bývalé politiky z obou stran, kteří se v minulosti rovněž potýkali s podobnými problémy, avšak nakonec se jim je podařilo zdolat.
Belgický tisk dnes také hojně připomíná, že už sám fakt, že se v prohlášení královského paláce objevil výraz krize, svědčí o tom, že situace snadná není; podobná slova totiž úřad vypouští jen zřídka.
Koneckonců i ono povolání "moudrých" k poradě se děje jen výjimečně. V novodobých dějinách země se tak podle místních pozorovatelů stalo jen několikrát a naposledy, když v roce 1960 Belgie souhlasila s nezávislostí Konga, své někdejší kolonie.
Podobně "parné" léto, jaké letos panuje v Belgii, loni zažívala kvůli zdlouhavým povolebním bojům a pokusům vytvořit alespoň trochu stabilní koaliční kabinet i česká politická scéna. Jí hledání trvalejšího řešení nakonec trvalo až do zimy. Odpověď na to, zda se Belgičané budou v tomto ohledu v České republice inspirovat, se dozvíme v příštích týdnech a měsících.
Na fotografii: Vítěz voleb a "premiér čekatel" Yves Leterme, 17. srpen 2007
FOTO: Reuters
