Německé svazy obětí komunistického režimu chtějí, aby uprostřed Berlína vyrostl centrální památník, který bude připomínat politicky pronásledované Němce v poválečné sovětské okupační zóně. Ztělesňovat by měl i její nástupkyni, socialistickou Německou demokratickou republiku (NDR). Oběti se inspirovaly i pražským pomníkem obětí komunismu sochaře Olbrama Zoubka.
Jejich požadavek však vyvolal rozruch, mimo jiné i kvůli navrhovanému místu, kde by měl stát. V metropoli nad Sprévou se už déle diskutuje o tom, že centrum město začíná být nejrůznějšími pomníky pomalu přeplněno. Nedávno byl nedaleko Říšského sněmu slavnostně odhalen pomník pro Sinty a Romy zavražděné v čase nacismu.
S myšlenkou na vybudování památníku obětem politických represí v komunistické části Německa v letech 1945 až 1989 přišla Unie svazů obětí komunistické diktatury (UOKG), která zastřešuje 30 organizací. Podle předsedy unie Rainera Wagnera by měl památník stát "na centrálním místě v Berlíně, v bezprostřední blízkosti hlavních politických institucí našeho demokratického státu a proudů turistů z celého světa".
Za vzor označil pomníky obětí komunismu a stalinismu v Moskvě, Praze, Sofii a maďarském Csömöru, postavené po roce 1989. "Chceme něco, co nepůjde jen tak odstranit, co politici nebudou moci pominout a co bude ještě za sto let připomínat nebezpečí komunistické totality," uvedl podle dnešního vydání deníku Berliner Zeitung.
Narážel tak i na současné spory o odstraňování části zbytků Berlínské zdi v místech takzvané East Side Gallery, které mají udělat místo luxusnímu realitnímu projektu. "To, že toto světoznámé umělecké dílo, které ztělesňuje vítězství demokracie nad socialistickou diktaturou, musí ustoupit zájmům investora, je dramatický akt kulturního barbarství. Zároveň to je výraz nebezpečného zapomínání historie, kterých stále přibývá," poznamenal šéf UOKG.
V německém hlavním městě stojí už několik připomínek bezpráví poválečného režimu. "My chceme centrální místo, na kterém budeme moci vzpomínat na všechny ty lidi, kteří byli mezi roky 1945 a 1989 v NDR a v německém prostoru ponižováni, zavíráni a někteří na celý svůj život poznamenáni za to, že vystoupili za demokracii, právo a svobodu," prohlásil Wagner.
Tuto iniciativu už podpořil například vedoucí úřadu pro dokumentaci činnosti východoněmecké tajné policie Stasi Roland Jahn nebo předseda spolkové nadace zpracovávající dějiny diktatury v NDR Rainer Eppelmann.
Nejmenovaná německá historička podle listu Berliner Zeitung nicméně varovala, aby projekt nezdůrazňoval pouze dopady sovětského komunismu v Německu a neopomíjel jeho příčiny v podobě druhé světové války, kterou rozpoutali nacisté. "To by bylo nepřípustné zkracování dějin," soudí historička.
Spory vyvolalo také zvažované místo pro plánovaný pomník. Wagner si ho představuje v okolí historické budovy Říšského sněmu a Braniborské brány, kde už dnes stojí památníky obětem nacistické diktatury.
Podle Berliner Zeitung se to však moc nezamlouvá například ministru kultury Berndu Neumannovi, ale i jiným. "Samozřejmě že nechceme žádnou neuctivou konkurenci k obětem nacismu. Když ale jde o oběti diktatur, nemohou mít oběti té první německé diktatury také žádný nárok na výhradní zastoupení," myslí si předseda UOKG, který sám patřil mezi perzekvované v dobách NDR.
(VIDEO: památník obětem holocaustu v Berlíně)
Alternativou by tak mohlo být umístění do sousedství ke známému sousoší Karla Marxe a Bedřicha Engelse poblíž Alexandrova náměstí, o němž se v unii rovněž diskutuje. Pomník obětem takzvané rudé diktatury by se tam mohl stát protiváhou zpodobnění zakladatelů komunistické ideologie a připomínat, co jejich obhájci počínaje Leninem přes Stalina až po Honeckera s jejich myšlenkami udělali, konstatuje Berliner Zeitung
