Autobiografie unesené
Bití, hladovění, sex... Kniha vězněné Kampuschové

Ve středu vyjde 8. září vyjde s napětím očekávaná kniha Nataschy Kampuschové, kterou jako desetiletou školačku unesl a léta věznil ve sklepním prostoru duševně narušený muž. Nyní dvaadvacetiletá Rakušanka dala své intimní zpovědi název "3096 dní".

Ve svém zajetí dostala také jiné křestní jméno. Její trýznitel Wolfgang Priklopil jí říkal "Bibiana". Jindy třeba "otroku". Nyní dvaadvacetiletá Kampuschová to řekla v rozhovoru v deníku Kurier před vydáním své knihy, v níž detailně popisuje svůj příběh.

Podle listu je kniha šokující a vhání slzy do očí. Úryvky z ní začal na pokračování otiskovat deník Kronen Zeitung a britský Daily Mail.

Podle německého nakladatelství List Verlag bude kniha "3096 dní" k dostání v jedenácti zemích: budou si ji moci přečíst nejen zájemci v Rakousku, Německu či Švýcarsku, ale třeba i v Británii, Francii, Nizozemí nebo Austrálii. Její cena je 20,60 eura.

Ve čtvrtek bude pak Kampuschová za přísných bezpečnostních opatření ze svých pamětí předčítat ve vídeňském knihkupectví Wiener-Thalia Buchhandlung.

Nataschu jako desetiletou školačku unesl v březnu 1998 Wolfgang Priklopil. Držel ji léta v upraveném sklepě svého domu. Dívka mu uprchla v srpnu 2006 a únosce pak spáchal sebevraždu.

Když bylo Natasche jedenáct let, chtěl jí prý Priklopil změnit křestní jméno a říkat Marie. Sama si ale vybrala jméno Bibiana. "Ne proto, že by se mi tohle jméno tak líbilo, ale proto, že je hned jako první po mém svátku. To jméno mi tehdy taky pomohlo, stala jsem se jinou osobou," řekla v rozhovoru. Násilí tak prý pachatel nečinil Natasche, ale Bibianě. Ta prý byla trpělivější a vytrvalejší a možná i "chránila Nataschu".

Na knize o svém únosu a zajetí Kampuschová nepracovala sama, ale se spoluautorkami.

Kurieru řekla, že by se sama ještě nedokázala od prožitého distancovat. Sepsání jejích vzpomínek pro ni prý bylo osvobozením, i když to bylo bolestné.

"Je to jako s modřinou - člověk na ni holt nesahá, extra na ni netlačí. Násilí jsem si zaznamenala už při svém zajetí deníkovou formou. Abych si to sama ještě vysvětlila.

Tím je pro mne taky jasné, jak hrozivé vše bylo. Abych neměla příliš shovívavosti s pachatelem," řekla Kampuschová v rozhovoru. V Rakousku se objevovaly v minulosti spekulace o tom, že měla s únoscem velmi blízký a přátelský vztah.

O Priklopilovi mluví Kampuschová jako o pachateli či únosci. Únos popsala v rozhovoru slovy: "Bylo to nějak nepochopitelné. Jako by vypukla válka a vy jste všechno, co jste měli, najednou ztratili. Jako by se všechna zlá tušení, obavy a strachy staly realitou".

S Priklopilem mluvila prý hned od počátku otevřeně. "Jako první jsem se ho zeptala na velikost bot. To vždycky zmiňovali v Aktech X, Columbovi či Magnumovi. Hodně jsem koukala na televizi... Pak jsem mu možná druhou otázkou nastavila zrcadlo před obličej.

Věřím, že nepočítal s tím, že s ním budu komunikovat tak otevřeně a nezůstanu potichu jako ustrašený králíček," popsala. Vždycky si prý myslela, že se takové věci mohou stát jen někde v cizině, a ne mezi obytnými domy na okraji Vídně.

Priklopil prý Natasche uděloval rozkazy domovním telefonem. "Jako v nemocnici nebo v čínské restauraci, kde je nahoře reproduktor a člověk nemůže nic dělat, musí poslouchat." Nemohla prý poslouchat rádio či cokoliv dělat, aby o tom nevěděl.

Únosce také vyžadoval, aby mu říkala Maestro nebo Velitel. Odmítla. Když jí ubližoval, jako by prý opustila své tělo a dívala se na to jen z dálky. Jako čtrnáctiletá se začala bránit a jako patnáctiletá začala útoky vracet. Přestal jí pak dávat jíst a nechával ji hladovět. Chtěl tak podle ní zabránit tomu, aby dospěla. "Byl paranoidní, nemocný, ubohý. Jinak by neměl zapotřebí unášet dítě," dodala. V knize ale poukazuje i na Priklopilovy lidské stránky.