V Německu, Rakousku, ale i dalších evropských zemích se v době současné uprchlické krize začíná hlasitě debatovat o tom, zda by z veřejných prostor měly zmizet kříže. Ty totiž vadí nejen některým muslimům a příslušníkům dalších náboženství, ale také ateistům.
Naposledy nechal odstranit kříže z jednacích síní prezident správního soudu v německém Saarbrückenu Stefan Geib. "Kříž představuje symbol jedné autority. Nejde o autoritu, která by z právního hlediska měla v tomto případě reprezentovat stát," řekl Geib. Kříže v jednacích síních brání podle něj procesům, jejichž účastníci jsou jiného vyznání než křesťanského a nechtějí jednat "pod křížem". Geib proto rozhodl, že všechny kříže budou z jednacích síní odstraněny a nahrazeny erbem spolkové země Sársko.
Spory o kříž, v němž na jedné straně stojí deklarovaná svoboda vyznání a na druhé snaha prezentovat krucifix nikoli jako náboženský, ale kulturní symbol, se však rozhořívají i v dalších spolkových zemích. A to zejména proto, že zákon zavěšování křížů v soudních budovách přesně neupravuje.
Soudy se ale mohou řídit rozhodnutím německého ústavního soudu z roku 1975, který posuzoval stížnost advokáta židovského vyznání na to, že musí jednat v místnosti se symbolem odporujícím jeho víře. Ústavní soudci dali advokátovi částečně za pravdu. Kříže mohou u soudů zůstat, když se ale někdo cítí "frustrován", musí být tento symbol po dobu jednání odstraněn.
Stížnost tureckého poslance
To, co se dříve jevilo jako nepodstatný spor, dostává ale v době uprchlické krize poněkud jiný rozměr. Mnozí, zejména křesťanští politici vidí v dodržování symboliky kříže jeden ze základních nástrojů k tomu, aby si Německo udrželo svou tradiční kulturu.
Velký rozruch proto už před třemi lety vyvolal poslanec tureckého parlamentu Mahmut Tanal, jenž přijel do Německa sledovat proces s neonacisty, kteří vraždili turecké přistěhovalce. Politik prohlásil, že ze soudní síně musí být okamžitě odstraněn kříž. "Náboženské symboly nemají v soudních síních právního státu co dělat. Znamenají ohrožení pro nekřesťany," uvedl Tanal.
Mnozí politici začali Tanalovi okamžitě připomínat, že v muslimských zemích by si odstranění náboženských symbolů nikdo nedovolil ani vyslovit. Německo je však demokratický stát, a proto Tanalovu žádost pochopitelně důkladně posoudilo. A soudy došly k závěru, že na odstranění kříže nárok nemá. Nebyl totiž účastníkem procesu, ale pouze přihlížejícím.
Na obranu muslimů je třeba dodat, že jejich organizace v Německu Tanalův požadavek odmítly. Navíc podobné žádosti pocházejí v západoevropských zemích především od ateistů, nikoli od "jinověrců". Ve Vídni například dosáhla jedna žena odstranění kříže z mateřské školy, protože se školce nepodařilo prokázat, že minimálně 50 procent dětí pochází z rodin věřících křesťanů. Známý je i případ z roku 2009, kdy finská matka, která se s rodinou přistěhovala do Itálie, požadovala kvůli svobodě vyznání odstranění krucifixu ze školy svých dětí. Kauza se dostala až k Evropskému soudu pro lidská práva, jehož malý senát dal nejprve stěžovatelce za pravdu a udělil Itálii pokutu, velký senát však později toto rozhodnutí zrušil. Podle soudu totiž kříž není jen náboženským symbolem, ale také "součástí historické tradice". A děti nemají žádnou povinnost se k němu modlit.
S pilou na krucifix
V Bavorsku zase vzbudilo minulý měsíc velký rozruch pokácení tří křížů na vrcholcích Alp. Neznámý pachatel vystoupil postupně s pilou a sekerou na tři alpské vrcholy a třímetrové kříže prostě pokácel. Podezření, že šlo o čin "muslimského uprchlíka", se však nepotvrdilo. Někteří svědci totiž popsali muže, kterého viděli v inkriminované době pod vrcholem, jako "typického Němce". Muž ve věku 30 až 40 let byl sto osmdesát centimetrů vysoký, měl krátké blonďaté vlasy a vystouplé břicho. Celkově podle policie šlo o "světlý typ" člověka.
