Británie hledá nejrůznější cesty, jak zabránit radikalizaci mladých muslimů. Za džihádem do Sýrie či Iráku jich odešlo minimálně šest stovek a další zástupy k tomu možná nemají daleko. Vymluvit se jim to snaží i populární internetový komediant Humza Arshad.
"Kolik z vás je tu muslimů?" ptá se devětadvacetiletý showman na přednášce na střední škole ve východním Londýně. Zvedly se skoro všechny ruce. "Lidi, tak to tu přebereme! Šaría! Alláhu akbar!" Takové hlášky upoutají pozornost pubescentů daleko spíš než věcné přesvědčování a vysvětlování, kterak je Islámský stát zlo, jeho ideologie pomýlená a přidávat se k němu nesmysl.
A tak nejprve na popud policie z East Midlands natočil video Mysli svou hlavou, toho si pak všimla londýnská metropolitní policie a spolupráce byla na světě.
"Představte si to. Mladý člověk začne koukat na nejrůznější věci na internetu... věřte mi, jsou tam strašné věci. Jednou jsem narazil na koně, jak se miluje se stromem. Mělo to asi osmnáct minut a vůbec nevím, proč jsem to zhlédl celé," konstruuje Arshad svou svéráznou argumentaci. "Děcka jsou zranitelná a snadno ovlivnitelná. Když si nechají vymýt mozky pomýlenými lidmi, můžou udělat nějakou pitomost, jako bombový atentát v metru."
S vábením radikálů má i docela blízkou zkušenost - jedna ze tří puberťaček, které v únoru vyklouzly kamsi do Sýrie vdát se za hrdinné mudžáhedíny, je sestra jeho kamaráda. "Vídal jsem ji každý den," řekl Newsweeku. "Jsou to prostě normální lidi, nikdy byste to nečekali."
Jeho role v prevenci se líbí všem zúčastněným. "Spousta z nás vnímá policii, že vůbec nevědí, o čem mluví, nevidí věci z našeho pohledu," říká osmnáctiletý Barni Ali. "Ale na Humzových videích jsme vyrostli. Upozorňuje na věci způsobem, kterému rozumíme," cituje ho Washington Post.
"Policie stále hledá cesty, jak efektivně komunikovat důležitá sdělení, a jelikož se mladá publika s Humzou tak identifikují, je ten projekt extrémně silný," pochvaluje si i inspektorka Terri Nicholsonová z protiteroristického velení metropolitní policie.
Bitý fracek
Arshad si vydobyl popularitu na YouTube svým parodickým seriálem, stylizovaným videoblogem s názvem Deník zlýho chlapa (Diary of a Bad Man). Afektovaný oplácaný puberťák s mentalitou sedmiletého fracka v něm prezentuje svůj krutý život. Krutá matka, zahalená od hlavy k patě, na něj bere nůž, balit děvčata se mu nedaří, štvou ho trapní strejcové a tetky při ramadánu a bratranec odchází bojovat džihád. "Máma mě nechala v Tesku, když mi byly dva. Jen tak odešla s nákupním vozíkem. A taky mě vyfuckovala," lká v jednom z výstupů. "A teď mě zapírá před návštěvami, že prý nejsem její syn, ale instalatér."
Satiru islámu už raději zmírnil, nadále se trefuje alespoň do svých pákistánských kořenů: "Víte, proč firmy vyrábějí hodinky? Pro Pakoše, protože chodí všude pozdě. Tak pozdě, že i jejich zpoždění je pozdě." Obvykle se z Deníku zlýho chlapa vyloupne nějaké morální ponaučení, vlastně vážné, ale vtipné v tom, jak je v kontextu komediálních seriálů jaksi mimo mísu.
"Postava představuje mladší generaci v Londýně, přehnaný stereotyp nejen mladých britských Pákistánců, nýbrž mladých Londýňanů vůbec. Snaží se být něco, co není, chce být cool, gangsta, ale stejně dopadne tak, že mu natlučou holky," popisuje svou roli. "Lidé si říkají, 'takové kamarády jsem měl!' Děcka ho milujou." Od roku 2010 jeho videa viděly miliony lidí.
Využívá stejný humor jako populární Sascha Baron Cohen alias Ali G, ale Arshad se nestylizuje do jiné rasy, sám je jedním z nich. A místo prvotřídního štábu si Humza Productions vystačí s obyčejnou videokamerou, partou kamarádů a základními nástroji na editaci videa. Zas takový amatér ale Arshad není, vystudoval herectví. A proč je tak populární? "Upřímně, myslím, že díky svému vzhledu. Nebo talentu. A ještě jsem velice skromný."
