Irští hrdinové
Bojovali proti Hitlerovi. Konečně přestanou být "dezertéry"
08.05.2013 08:25
Irská vláda se rozhodla, že napraví velkou historickou nespravedlnost. Připravuje zákon, jenž by měl zpětně omilostnit vojáky, kteří za druhé světové války opustili armádu a šli po boku Britů bojovat proti Ose. Po svém návratu do vlasti byli diskriminováni a označováni jako dezertéři.
Paddy Reid má doma několik fotografií svého otce pořízených za války v Barmě. Reid senior je však dlouhá léta schovával.
"Jsem si jist, že když se táta vrátil, určitě se nestyděl. Možná ho k tomu ale později přiměli. I mně jako dítěti říkali: tvůj otec je zrádce, měl by ses za něj stydět. Nečekala ho úleva ani pocit dobře odvedené práce, tahle země byla dost represivní," říká.
Stejný osud jako jeho otce potkal více než 4500 irských vojáků. Když v roce 1941 pominulo riziko německé invaze do Irska, nechtěli nečinně přihlížet a přidali se k britské armádě. Z celkového počtu 42 tisíc vojáků, kterými irská armáda tehdy disponovala, šlo o poměrně velkou část. Když se po válce vrátili, nevítali je jako hrdiny, ale byli obviněni z dezerce. Bylo jim vyčítáno, že nebyli připraveni bránit svou zemi doma.
Nebyli sice potrestáni vojenským soudem, ale čekaly je velice tvrdé časy. Byli propuštěni z armády a vznikl seznam s jejich jmény. Kdo na něm byli uveden, nesměl sedm let pracovat ve státní sféře. Zaměstnání ale veteráni často nemohli sehnat nikde, diskriminaci byli vystaveni ze všech stran.
Děti vojáků, kteří v bojích padli, pak byly umístěny do sirotčinců s označením SS - podle irského "saighdiuir sasanach" (anglický voják). Samozřejmě kvůli tomu byly šikanovány.
Organizace jako Irish Soldiers Pardon Campaign (ISPC, Irská kampaň za omilostnění vojáků) dlouhá léta volaly po omluvě a přijetí zákona, který by historické křivdy napravil. Částečně se dočkali v loňském roce, kdy se vláda omluvila za způsob, jakým se stát k vojákům choval.
Teď by měl přijít další krok. Ministry obrany předložil zákon, který by měl veterány omilostnit a uznat jejich význam pro zachování svobody a demokracie. Očekává se, že parlamentem projde hladce. Podobná iniciativa se objevila i v Severoirském shromáždění.
Většina vojáků, kterých se zákon týká, už je sice po smrti, aktivisté rozhodnutí vlády přesto vítají jako vítězství. "Může to být historická záležitost pro politiky, ne však pro rodiny vojáků. Bude to uznání toho, že to, čím si po válce prošli, nebylo fér. Stigma bude odstraněno," prohlásil koordinátor ISPC Peter Mulvany.
Situaci irských vojáků po válce ztěžoval fakt, že se přidali právě k Britům. Vztahy obou zemí byly v době druhé světové války mírně řečeno problematické. V roce 1937 tehdejší Irský svobodný stát přijal republikánskou ústavu, která znamenala další odstřihnutí od Británie. Mezi oběma zeměmi také došlo k obchodní válce.
Po začátku druhé světové války zůstalo Irsko neutrální a jeho pozice byla označována jako "stav nouze" (The Emergency). Britové Irům jejich nezapojení se do války vyčítali, zároveň však nechtěli, aby se postavili na stranu Německa. Po smrti Adolfa Hitlera pak tehdejší premiér Éamon de Valera zaslal Německu kondolenční telegram. Také proto se Irsko stalo členem OSN až v roce 1955.
Následovalo několik dekád v chudobě, dokud se Irsko nestalo tzv. keltským tygrem. Váleční veteráni patřili mezi ty, kteří žili v největší bídě.
"Otec nemohl najít práci mnoho let, poprvé ho zaměstnali až v roce 1961. O to, abychom přežili téměř z ničeho, se starala jen matka," vzpomíná Paddy Reid.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.