Bojuje se o klíčové posty v EU. Roli mají i Češi - zdržují
07.10.2009 12:00
V Evropské unii se zřejmě již naplno rozhořel boj o dvě klíčová křesla: o post stálého předsedy Evropské rady (ER) a o funkci unijního "ministra zahraničí". Lisabonská smlouva, která s jejich vznikem počítá, sice ještě ratifikována není, přesto se už mezi diplomaty i státy horečně debatuje o tom, kdo by na tyto horké, ale velmi prestižní židle mohl usednout.
Češi v tomto směru podle převládajícího názoru nemají šanci, nicméně i tak v procesu hrají důležitou roli. Zpožďují totiž ratifikaci "Lisabonu", čímž mimo jiné brzdí debaty o složení nové Evropské komise.
Složení komise přitom při pokusech o hledání kompromisu a o nalezení vyváženého postavení jednotlivých unijních hráčů hraje značnou roli. Zmiňovaný ministr zahraničí, ač oficiálně se má nazývat vysokým představitelem EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku, mimo jiné bude místopředsedou komise a bude řídit rodící se diplomatický sbor EU.
"My tam vnášíme obrovský moment nejistoty," komentoval český europoslanec Jiří Havel (ČSSD) skutečnost, že lisabonská smlouva stále nebyla v ČR ratifikována a vlastně ani není jasné, kdy a zda vůbec bude možné proces dokončit.
Definitivní ano zatím neřeklo ani Polsko, ale tamní prezident Lech Kaczyński by měl potřebný podpis učinit prý již velmi brzy. Poté bude Česko posledním z 27 unijních států, kde ještě ratifikace není uzavřena: dokument sice schválily obě komory českého parlamentu, ale prezident Václav Klaus s podpisem čeká na rozhodnutí ústavního soudu, na který se obrátila skupina odpůrců "Lisabonu" z řad senátorů.
V souvislosti s šéfem ER, jehož funkce by spočívala v řízení unijních summitů, což dosud náleží zástupci předsednické země, se často hovoří jako o možném kandidátovi o bývalém britském premiérovi Tonym Blairovi. Padají ale i jména současného lucemburského premiéra Jeana-Clauda Junckera, ministerského předsedy Nizozemska Jana Petera Balkenendeho nebo třeba někdejšího šéfa španělské vlády Felipeho Gonzáleze.
"Šéfem unijní diplomacie" by se údajně mohl stát třeba současný finský eurokomisař Olli Rehn, švédský ministr zahraničí Carl Bildt či někdejší šéfka rakouské diplomacie Ursula Plassniková. "O tom, že by padalo nějaké české jméno, jsem neslyšel," řekl analytik bruselského Střediska pro výzkum evropské politiky (CEPS) Piotr Kaczyński.
Podle něj však zejména u druhého postu neexistuje žádný výraznější favorit, kterým by se v prvním případě mohl zdát z řady důvodů Blair. Proti němu však začali otevřeně lobbovat třeba země Beneluxu, nesouhlasné hlasy zaznívají třeba i od britských konzervativců, kteří jsou favoritem před příštími parlamentními volbami v Británii.
I kdyby se Praze podařilo nějakého silného kandidáta najít, o což však v minulosti neusilovala, pak by musela následovat zákulisní vyjednávání a opravdová diplomatická ofenziva. Ta by však podle expertů i diplomatů neměla zřejmě žádné šance na úspěch - prý třeba i kvůli tomu, jakým způsobem probíhá v ČR ratifikace "Lisabonu".
Proti teoretické české kandidatuře stojí kromě jiného i fakt, že nové členské země, kam se řadí i ČR, už jednu významnou pozici v rámci unijních struktur mají. Šéfem Evropského parlamentu je Polák Jerzy Buzek. Možnost, že by zástupci některého z "nováčků" mohl připadnout další klíčový unijní post, je podle expertů malá.
V EU se hodně bere ohled na to, aby důležité funkce byly rozloženy geograficky - aby byly pokud možno rovnoměrně zastoupeny jižní i severní státy, východní i západní země, stejně jako státy menší či naopak větší.
Navíc Portugalec José Barroso, který by měl znovu stát v čele nové Evropské komise, se dal slyšet, že by chtěl EU vést v určité koalici. Barroso i Buzek se řadí k nejsilnější lidovecké frakci v Evropském parlamentu.
Dá se proto očekávat, že při složitých jednáních o obsazení dvou nových postů se bude hodně usilovat o to, aby alespoň jeden z kandidátů byl od socialistů, případně od liberálů, tedy dalších vlivných skupin v EP.
"Já mám pocit, že určitě na jednu z těch funkcí by měl být kandidátem Tony Blair. Někdo z velkých evropských socialistů by tam měl zasednout a Blair je zrovna volný. Myslím, že by to Tony i vzal," poznamenal český europoslanec Havel.
Vyjednávání rozhodně nebudou snadná, což si diplomaté uvědomují. "Já to přirovnávám k sudoku s velmi náročnou obtížností," charakterizuje snahy o vyvážený kompromis česká velvyslankyně při EU Milena Vicenová.
Spekulace o kandidátech na obě klíčové pozice nabraly na intenzitě poté, co Irové v opakovaném referendu minulý týden lisabonskou smlouvu schválili. Rozhodovat by se o vhodných adeptech mělo na summitu, který se koncem října koná v Bruselu. "Velmi pravděpodobně budeme 30. října znát obě jména," podotkl Kaczyński.
Vizitky možných kandidátů na předsedu Evropské rady |
Vizitky možných kandidátů na předsedu Evropské rady (voleného - po vstupu lisabonské smlouvy v platnost - na dva a půl roku místo současného půlročního rotujícího předsednictví; zástupci členských států budou dál předsedat radám ministrů, nikoli však summitům): |
Tony BLAIR (56) - Bývalý britský premiér byl předním adeptem na tento post od chvíle, kdy jej evropští vůdci zanesli do euroústavy, kterou v roce 2005 odmítli nizozemští a francouzští voliči. Bývalý vůdce britských labouristů je velkou postavou mezinárodní diplomacie a podporuje jej francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Bývá ale kritizován, že se během deseti let ve funkci ministerského předsedy vyhnul přijetí společné měny eura a šel do války v Iráku přes odpor řady evropských zemí. Jeho kandidaturu by podpořil současný britský premiér Gordon Brown a patrně také irský premiér Brian Cowen, podle kterého Blair sehrál klíčovou roli v mírovém procesu v Severním Irsku. |
Felipe GONZÁLEZ (67) - Bývalý španělský premiér. Španělsko, které má v lednu převzít předsednictví EU, v Bruselu silně lobbuje za jeho kandidaturu. Tento socialista byl v roce 1997 horkým kandidátem na předsedu Evropské komise po Jacquesi Santerovi, ale nakonec jej v roce 1999 vystřídal Romano Prodi. V roce 2007 evropští vůdci jmenovali Gonzáleze do čela takzvané rady moudrých, která má unii pomoci s formulováním vizí a hrozeb, s nimiž by se v budoucnu mohl potýkat. Vzhledem ke svému věku by byl však možná pro evropské diplomaty příliš starý. |
Jean-Claude JUNCKER (54) - Lucemburský premiér byl pokládán za hlavního kandidáta do nedávných sporů s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a Sarkozym ohledně zákonů o bankovním tajemství. Tento nejdéle sloužící evropský premiér má navzdory občasným pichlavým poznámkám a tendenci střílet od boku četné obdivovatele v rámci EU, především ve skupině zemí používajících euro, které předsedá od roku 2005. Juncker byl jedním z architektů maastrichtské smlouvy, která vedla ke zřízení eura, a často sloužil jako vyjednavač mezi většími státy při projednávání sporných otázek v rámci EU. |
Jan Peter BALKENENDE (53) - Nizozemský premiér se podle bruselských diplomatů objevuje v poslední době jako potenciální kompromisní kandidát. "Nizozemsko je uprostřed všeho dění. Není ani velké ani malé, ani na severu ani na jihu, ani na západě či východě. Je to solidní středová základna, na které lze vyjednávat," uvedl jeden diplomat. Balkenende strávil poslední léta posilováním role Nizozemska coby zakládajícího člena EU na světové politické scéně, nedávno vyjednal pozvání na summity zemí G8 a G20. Mladistvě vyhlížející politik pravého středu s brýlemi je profesorem filozofie a bývá nazýván Harrym Potterem díky své fyzické podobnosti s literárním čarodějným učněm. |
Paavo LIPPONEN (68) - Bývalý finský premiér, jehož potenciální kandidatura je také vnímána jako kompromis mezi většími a menšími zeměmi EU. Proslavil se představením konceptu evropské ústavy během projevu v belgických Bruggách v roce 2000. Bývalý novinář byl v roce 2004 jedním z kandidátů na předsedu Evropské komise po Romanu Prodim, svého času také aspiroval na post šéfa zahraniční politiky EU, ale Polsko zablokovalo jeho kandidaturu kvůli jeho údajným vazbám na ruský projekt plynovodu Nord Stream, kvůli čemuž vloni rezignoval i na křeslo v parlamentu. |
Mary ROBINSONOVÁ (65) - Její působení v úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva jí vyneslo mnoho obdivovatelů po celém světě. Bývalá irská prezidentka by navíc podle pozorovatelů mohla zaujmout v prostředí, kde drtinou většinu hlavních funkcí vykonávají muži. Je také členkou prestižní takzvané "skupiny starších" - světových vůdců k řešení nejtěžších problémů ve světě, kterou v roce 2007 ustavil Nelson Mandela. |
Guy VERHOFSTADT (56) - Bývalý belgický premiér aspiroval na předsedu EK do kandidatury Josého Barrosa na konci volební kampaně v roce 2004. Po devíti letech v křesle belgického premiéra odešel vloni a opět se zviditelnil letos v červnu jako člen Evropského parlamentu a vůdce třetí největší frakce, liberálů. Nyní je opět zmiňován jako potenciální kandidát na předsedu EK po Barrosovi; jeho napjaté vztahy s portugalským soupeřem by mohly zhatit i jeho šance stát se předsedou Evropské rady. |
Bertie AHERN (58) - Bývalý irský premiér. Jeden z nejdéle sloužících evropských premiérů byl pokládán za hlavního kandidáta až do loňské rezignace kvůli zapletení do několika případů korupce. Jeho návrat na politickou scénu a mezi adepty na pozici předsedy Evropské rady by mohlo přinést chystané vydání jeho pamětí, v rámci kterého podnikne evropské mediální turné. Ahern, který vyjednával odmítnutou euroústavu během irského předsednictví, se těší podpoře mnoha evropských vůdců a podporuje jej i Barroso, kterého zase podpořil Ahern, když bylo Irsko u kormidla EU. |
Foto: archiv EK
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.