Belgického monarchu Alberta II. čeká perný den. Po pouhých čtyřech měsících v úřadě je federální vláda před rozpadem. Krále včera pozdě večer navštívil belgický premiér Yves Leterme a nabídl mu svou rezignaci poté, co ztroskotaly jeho pokusy dohodnout v koalici pěti stran státní reformu. Albert zatím o odmítnutí či přijetí Letermovy demise nerozhodl.
Vlám a křesťanský demokrat Leterme, jehož strana v červnu 2007 zvítězila v parlamentních volbách, sestavil vládu po složitých jednáních s koaličními partnery až letos v březnu. Do úterý, tedy dnešního dne, měl premiér se svými koaličními partnery uzavřít dohodu o řešení sporných bodů ve vztazích mezi Vlámy a Valony.
Především se jednalo o reformy institucí, o změny rozdělení pravomocí mezi regiony, o sociálně-ekonomické otázky či o problém kolem jednoho volebního obvodu.
„Ukazuje se, že protikladné vize obou společenství (flámsky, respektive dolnonizozemsky hovořících Vlámů a francouzsky mluvících Valonů) o nezbytné nové rovnováze ve výstavbě státu jsou dnes neslučitelné," uvedl osmačtyřicetiletý premiér ve svém tiskovém prohlášení.
Královský dům dnes ráno v krátkém prohlášení uvedl, že panovník včera večer přijal na zámku Belvedere předsedu vlády Letermeho. Domácí média upřesňují, že návštěva trvala zhruba čtyři hodiny.
Že král váhá s odpovědí, podle belgického tisku naznačuje, že se buď bude snažit přemluvit Letermeho, aby zůstal v úřadě, či že chce získat čas na další konzultace. Chce zabránit, aby jeho země upadla znovu do hluboké krize.
Letní útlum politických aktivit se v tomto okamžiku hodí. Albert II. zjevně hraje i o čas. Palác má určitě „cit pro timing", poznamená například komentář listu Het Volk.
Pokud by se ale panovník rozhodl Letermeho rezignaci přijmout, jsou po Vlámech na tahu Valoni, konkrétně frankofonní vicepremiér Didier Reynders. Převzít otěže po dosavadním premiérovi nemá ostatně nyní z valonské strany nikdo chuť, poznamenávají belgické noviny.
Kvůli zdlouhavému sestavování kabinetu v Belgii také opět nabyly na intenzitě prakticky nepřetržitě přítomné spekulace, že by se země mohla rozdělit třeba podobně, jako se počátkem 90. let rozpadlo Československo.
Skutečnost nicméně je, že tyto úvahy oživují stále znovu a znovu především média, v poslední době mnohem více zahraniční než sama belgická.
Hlasy volající po rozdělení státu, který vznikl v roce 1830, mnohem častěji a ve větší míře zaznívají z bohatšího Vlámska. Valoni jsou vesměs proti. Vlámové, kteří představují asi 60 procent ze zhruba 10,5 milionu Belgičanů, požadují větší míru autonomie, třeba širší daňovou svobodu.
Pro úplný rozpad země je přibližně 30 procent z nich.
Foto: archiv města Zwijndrecht, AP a Profimedia
