Mají dostat 1,2 milionu eur (asi 33 milionů Kč)? V německé spolkové zemi Braniborsko se vede spor o to, zda by se měli finančně odškodnit příslušníci dynastie Hohenzollernů, která vládla v Prusku, Německu či Rumunsku. Proti jsou hlavně Levice (Die Linke) a Zelení. Mělo by jít o symbolické odškodnění.
Potomci pruských králů a posledního německého císaře Viléma II. (Wilhelm II.) by měli, pokud to příslušní úředníci schválí, dostat "pouhých" pět procent z hodnoty, které měly nemovitosti, o něž přišli po druhé světové válce, v roce 1990.
Jde o prominentní nemovitosti, které dynastii zůstaly po zrušení monarchie roku 1918 a jež jim po druhé světové válce sebrala (zestátnila) správa sovětské zóny. Seznam nemovitostí má 64 položek - statky, parky, vily či zámky. Mezi nimi skvosty jako korunní statek Bornstedt, vila Ingenheim, vila Liegnitz v Sanssouci, kde strávil podzim života král Bedřich Vilém IV. (romantik na trůně), anebo zámek Rheinsberg, kde vyrůstal král Bedřich Veliký (Friedrich der Große, známý též jako "starý Fritz").
Po pádu berlínské zdi požádal roku 1991 princ Louis Ferdinand, šéf domu Hohenzollernů, vnuk a dědic posledního německého císaře, o vrácení Sověty zabaveného majetku. Jím předložený seznam měl 244 položek.
Příslušný úřad pro otevřené majetkové otázky v Beeskově dospěl po 23 letech zkoumání k závěru, že by Hohenzollernům mělo být vyplaceno odškodnění 1,2 milionu eur.
Při jednáních o sjednocení Německa se roku 1990 dohodlo, že vyvlastněné majetky z let 1945 až 1949 se nebudou vracet zpět, ale že se za ně bývalým vlastníkům nebo jejich potomkům vyplatí symbolické odškodnění. Na to však mají nárok jen ti, kdo nehráli v čase nacistické a komunistické diktatury žádnou exponovanou roli.
A to je právě jádro nynějších sporů. Tedy otázka, kterou se zabýval i beeskovský úřad, do jaké míry Hohenzollernové podporovali třetí říši. Kdyby ano, nedostali by dnes ani cent.
V Beeskově se dopídili k závěru, že korunní princ Vilém Pruský a další hohenzollernští princové k třetí říši blízko měli. Dokládá to i jejich účast na perfidní ceremonii v postupimském posádkovém kostele Garnisonskirche, který vešel do dějin jako Postupimský den (Tag von Potsdam; 21. března 1933).
Adolf Hitler si tam nad hrobem Bedřicha Velikého potřásl rukou s říšským prezidentem von Hindenburgem. Při teatrálním "sňatku staré velikosti a nové síly" vzdali fýrerovi hold též princové rodu Hohenzollernů.
Jinak prý ale princové za časů nacismu exponovanou roli nehráli. K tomuto závěru došel i historik Christopher Clark, který platí za excelentního experta na Prusko a jenž vyhotovil v této věci na zakázku Hohenzollernů dobrozdání. Argumentuje, že korunní princ Vilém podporoval nacionální socialismus jen "příležitostně a mimochodem".
Takové hodnocení se však nezamlouvá mimo jiné braniborskému ministrovi financí Christianovi Görkemu (Die Linke) z koalice sociálních demokratů (SPD) a Levice. Ten nechal výbušnou záležitost na zemské úrovni prozkoumat.
I Zelení se vyjadřují k odškodnění kriticky. Pro šéfa jejich zemské parlamentní frakce Axela Vogela je to "nepochopitelné".
Věc nyní zkoumá nejvyšší příslušná instance Spolkový úřad pro ústřední služby a otevřené majetkové otázky (BADV) v Berlíně.
BADV spravuje i státem zřízený odškodňovací fond pro ty, kdo byli vyvlastněni za doby nacismu a během sovětské okupace východního Německa v letech 1945 až 1949. Bude to také BADV, který případné odškodnění Hohenzolernům vyplatí, nepůjde to z kasy Braniborska.
Současná hlava dynastie, princ Jiří Fridrich Pruský (Georg Prinz von Preußen), jenž pochází z mladší francké linie, nikdy nepopírala, že někteří členové jeho rodiny se zapletli s nacisty víc, než je zdrávo. Využívat se jimi nechal třeba princ August Vilém, jeden ze synů císaře Viléma II. Na straně druhé, otec Jiřího Fridricha Pruského byl aktivní v odporu proti nacistické diktatuře.
Snad v každé rodině se holt najdou černé ovce...
