Určují směr
Britové rozhodují o brexitu. Dohoda zatím neprošla

ZAPOMEŇTE NA BĚŽENCE, ZAPLAVÍ NÁS STRPĚNCI. U NICH NEVADÍ LOUPEŽE ANI VRAŽDY

Vyvrhelové neodejdou

Soudní dvůr Evropské unie, jehož rozhodnutí (resp. judikáty) jsou de facto jedním z pramenů tzv. komunitárního (evropského, unijního sekundárního práva) totiž v poslední době jako na běžícím páse ruší rozsudky soudů členských států o vyhoštění cizinců, kteří spáchali závažné trestné činy (často opakovaně) anebo jiným způsobem naplnili národní podmínky pro odebrání mezinárodněprávní ochrany (tj. azylu). Soud tak činí s odvoláním na jeden méně známý unijní dokument, tzv. Listinu základních práv EU, což je v rámci evropského práva samostatný dokument, který má dle čl. 6 Smlouvy o Evropské unii stejnou právní sílu jako zakládající smlouvy a tvoří součást primárního práva Evropské unie.

Zločinec uprchlíkem na věčné časy. A nikdy jinak

Soudní dvůr EU výše zmíněná vyhoštění ruší a přikazuje národním státům, aby takové osoby na svém území nadále „strpěli“. Má se tak dít se všemi právy, které náleží klasickému bezúhonnému uprchlíkovi. Zásadním právním titulem, o který soud tato rozhodnutí opírá, je právě Listina zákadních práv EU. Je tomu tak proto, že, dle Soudního dvora EU, odepření či odejmutí práva na azyl nemá vliv na nárok na ochranu poskytovanou na základě Listiny základních práv EU. Soudní dvůr EU dále konstatuje, že ani zločinec nepřestává být uprchlíkem, i když mu stát tento statut nepřizná, a může na jeho území dále pobývat zákoně. To se explicitně a konkrétně týká těch případů, kdy se jedná o pravomocně uznané zločince/migranty, tj. uprchlíky, kterým v jejich původní domovské zemi hrozí blíže nespecifikované pronásledování. Takoví nemohou být ze zemí Evropské unie vyhoštěni ani poté, co zde spáchají závažný trestný čin. Slyšte, tak pravil Soudní dvůr EU. Existence těchto judikátů Soudního dvora EU je zase tím důvodem, o který opírá Evropská komise svou Směrnici, která nutí členské státy EU implementovat institut tzv. strpění do jejich právních řádů.

Znásilnění, přepadení a vydírání

Jen pro ilustraci, o jaké případy jde: V Česku šlo mj. o muže původem z Čečenska, kterému ministerstvo vnitra udělilo azyl v roce 2006, když byl ještě předtím odsouzen ke tříletému trestu za loupež. Později dostal devět let vězení za další loupež a vydírání. Tento trest si měl odpykat ve věznici se zvýšenou ostrahou. Ministerstvo mu kvůli opakovaným zločinům v roce 2014 azyl odebralo, proti čemuž se muž odvolal. Když Městský soud v Praze odvolání zamítl, obrátil se cizinec s kasační stížností na Nejvyšší správní soud, jenž věc předal soudu unijnímu. Výsledek známe. Mimochodem, Afričan, který v létě znásilnil českou dívku u Lukavce (podrobnosti jsou ZDE) byl také již dříve trestanou osobou, která již fungovala v tomto režimu strpění, respektive v jeho německém modelu.

https://pravyprostor.cz/zapomente-na-bezence-zaplavi-nas-strpenci-u-nich-nevadi-loupeze-ani-vrazdy/

0 hlasů

Patrně Vám uniklo,že článek je o brexitu.Zase jste mimo nočník. 😛

1 hlas