Britové zradili irácké pomocníky. Ti jdou k soudu

„Špioni a kolaboranti" jsou podle šíitských milic všichni, kteří pomáhají britské armádě. Jejich domovy nejsou bezpečné a často na ně čeká nastražená bomba. Dostávají smrtelné výhrůžky a jejich rodiny jsou v ohrožení. Mnoho jich bylo zabito. Britové jim původně slíbili azyl. Později však stanovili tvrdé požadavky.

Nyní jde před britský nejvyšší soud tucet případů, které v mnohém napoví. Žalobci - Iráčané hledající útočiště. Žalovaný - britská vláda.

Iráčtí tlumočníci, klerikové a další pracovníci riskovali, kteří často čelí výhrůžkám smrti a riskují své životy kvůli práci pro britské síly, jdou do boje proti britské vládě. Hodlají napadnout pravidla stanovené Londýnem na získání bezpečného místa daleko od válečné oblasti v Iráku.

Vzorové případy jdou k britskému nejvyššímu soudu. Iráčané viní ostrovní vládu, že nechala bývalé irácké zaměstnance, kteří museli uprchnout ze svých domovů, na holičkách. Šíitské milice je totiž „ocejchovaly". Dostali nálepku „špioni a kolaboranti". Všichni doufali, že se jim dostane pomoci v rámci programu na přesídlení a kompenzaci pro uprchlíky, který britská vláda stanovila minulý rok.

Azyl nebude

Chyba lávky. Iráčané tvrdí, že nastavená pravidla jsou příliš tvrdá. Cítí se zrazeni těmi, jimž nabídli své služby v nouzi.

Čtyřiačtyřicetiletý Ismáíl (smyšlené jméno) se může pyšnit výborným doporučením od armády, kde 19 měsíců sloužil jako tlumočník. „Ukázal se jako čestný, důvěryhodný a loajální člověk," chválí podle britského listu The Independent bývalého zaměstnance důstojník 20. obrněné brigády.

Učitel angličtiny Ismáíl se vrátil v červenci 2003 do vlasti z Jordánska. Doufal, že po invazi Britové vrátí do Iráku mír a demokracii. Připojil se k britským patrolám v Basře, překládal při výsleších teroristů a přemlouval další Iráčany k práci pro armádu. Nakonec povýšil a řídil skupinu překladatelů a tlumočníků.

V březnu 2005 však povstalci vyrabovali jeho dům a vyhrožovali jeho ženě a dětem. Ismáíl strávil dva roky na útěku, aniž by spatřil svou rodinu. Když slyšel o programu na přesídlení a kompenzaci pro uprchlíky a přihlásil se na ambasádě v Damašku.

„Nemohl jsem se dostat ani přes stráže. Pro Brity jsem se vzdal všeho a mě ani nechtějí vyslechnout," stěžuje si Ismáíl.

Mrtví zůstávají doma

Ne všem se podařilo uprchnout. Osmého srpna 2006 řekl Samí Fálih své ženě, aby vzala jejich tři děti do Kuvajtu ke své sestře.

Suhad Jasímí, manželka Fáliha, vzpomíná: „Ptala jsem se ho, jestli nemá nějaké problémy. Řekl, že ne, ale že se ke mně připojí později." Šest dní nato byl mrtev. Radikálové ho unesli, když byl na cestě z britské základny.

„Zajali ho, mučili ho a pak zavraždili jen proto, že pracoval pro Brity," říká Suhad. Od armády dostala pět tisíc dolarů odškodného (80 tisíc Kč).

Nyní požádala londýnskou firmu Leigh Day & Co, aby se ujala jejího případu a pokud by to bylo nezbytné, zažalovala britskou vládu o náležitou kompenzaci. Nebo možnost azylu na ostrovech.

Jeden z partnerů v této právnické firmě Sapna Maliková ke dvanácti připravovaným případům říká: „Vládní asistenční program je krutý a nelogický. Tihle lidé se téměř denně musejí bát o své životy. Kritéria nastavená vládou neodpovídají realitě."

Foto: Reuters, Profimedia