Evropská komise, pseduovláda EU, se dostala do podezření, že „ilegálně" ovlivňuje kampaň předcházející irskému referendu o lisabonské smlouvě. V irských nedělnících totiž vyšla příloha s názvem „Váš průvodce lisabonskou smlouvou".
Z odpůrců této reformní smlouvy se vzápětí začala ozývat obvinění z nezákonného ovlivňování voličů, protože komise nemá v případě ratifikace unijních smluv pravomoci.
ČTĚTE TAKÉ: Brusel se ošívá při pomyšlení na Topolánka
Topolánek i Paroubek míří do Bruselu za Barrosem
Bruselský byroktatický aparát se vzápětí ohradil, že o žádné neoprávněné zasahování do kampaně nejde. Komise se podle jejího mluvčího jen plnit úlohu, která jí náleží: Evropany informovat o smlouvě, která významně mění fungování EU.
„Příručka na základě faktů popisuje, co nová smlouva přináší. Nesnaží se přiklonit na žádnou stranu," uvedl mluvčí komise Joe Hennon. A dodal, že dokument vyšel ve všech úředních jazycích sedmadvacítky, tedy nejen v angličtině či irštině.
Odpůrci smlouvy nicméně argumentují, že komise svou snahou informovat porušila verdikt irského ústavního soudu z roku 1995, podle kterého peníze daňových poplatníků nesmějí být v referendu použity k propagaci jedné či druhé strany. Výtisk a distribuce edice určené Irům pak podle Hennona přišla na 140 tisíc eur pocházejících z rozpočtu komise.
Aktivity komise se neomezily jen na publikaci příruček. V týdnech těsně před referendem vysocí evropští úředníci včetně předsedy komise José Manuela Barrosa pozoruhodně často jezdili do Irska. Pozornost vyvolala mimo jiné nedávná spanilá cesta po Irsku komisaře pro transport Antonia Tajaniho, a to na palubě nízkonákladové letecké společnosti Ryanair s gigantickým sloganem „Ano Evropě" na trupu letadla. Vedení Ryanairu se jednoznačně postavilo za přijetí Lisabonu.
Propaguje, či nepropaguje komise touto aktivitou jeden z táborů?
Komise se může tvářit nestranně, jak chce, sotva však skryje fakt, že oficiálně lisabonskou smlouvu podporuje coby "nutný nástroj pro efektivnější fungování rozšířené EU". A také jí nic jiného nezbývá. Dokument stvrdili svými podpisy premiéři a prezidenti členských států EU. I kdyby se komisi smlouva nakrásně nelíbila, nemůže se stavět proti - v tomto případě vyšší - moci členských států.
Evropská komise trpí do značné míry rozdělením „osobnosti" a její (ne)účast v kampani před referendem je toho důkazem. Měla by být nadnárodním hlídačem a koordinátorem prostoru zvaném Evropská unie. Je jediným předkladatelem evropských směrnic, které musí politicky prosazovat a obhajovat tváří v tvář politikům a europoslancům.
Ale není standardní vládou v pravém slova smyslu. Předsedu komise a její jednotlivé členy sice v závěru schvaluje demokraticky zvolený Evropský parlament, komisaři jsou ovšem dosazováni členskými státy.
Z této dvojhlavosti vyplývá mnohdy rozbředlá tvář Bruselu. Lidé většinou neznají přesné pravomoci komise sedící kdesi v belgické metropoli. I proto často funguje jako otloukánek, podle toho, jak se to hodí politikům. Když nic nedělá, je za to kritizována, a když pro změnu jakousi aktivitu vykonává, schytá to stejně. Vlády členských zemí s oblibou úspěchy dosažené na evropské úrovni přisuzují sobě. Když se činí méně populární rozhodnutí, většinou jdou na vrub komisi.
Ale pokud jde o informování o vysoce politickém dokumentu, jakým je lisabonská smlouva, eurokraté by měli nechat práci na politicích. Oni smlouvu podepsali a je tedy jejich zodpovědnost vysvětlit občanům, proč je tak zásadně důležitá a v čem změní či nezmění jejich život. Od toho jsou ostatně placeni.
Foto: Profimedia
