Budova, v níž dříve sídlila polská komunistická strana, se dnes oficiálně stala státem chráněnou památkou. Příslušné rozhodnutí podepsala šéfka mazovských památkářů Barbara Jezierska. To, že obří bílá stavba v centru Varšavy byla zařazena na seznam památek, se řadě lidí nelíbí.
Kontroverze již delší dobu vyvolává i státní památková ochrana Paláce vědy a kultury postaveného ve stylu socialistického realismu.
Návrh na to, aby se bývalé sídlo komunistické strany zařadilo po bok takových památek, jako je například krakovský hrad Wawel, letos v dubnu podal levicový radní Sebastian Wierzbicki. Palác, kterému se přezdívá Bílý dům, je podle něho částí polské historie, ať se to lidem líbí nebo ne. Jezierska s jeho návrhem nejdříve nesouhlasila, ale pak se dozvěděla, že stavbě, v níž je nyní finanční centrum, hrozí prodej a zboření.
"Jako architektonické dílo a historické místo má svoji hodnotu," vysvětluje Jezierska. Mezi zastánce zápisu sídla komunistické strany na seznam památek se řadí i Waldemar Baraniewski, historik umění z Varšavské univerzity. Jde podle něj o dílo skromné a elegantní architektury, která navazuje na styl staveb budovaných koncem 40. let minulého století ve Francii.
Je mu líto, že stavba se dostala na seznam památek až nyní, protože část jejího interiéru byla zničená a její původní vybavení částečně vyhozeno.
Porozumění pro rozhodnutí Jezierské ale nemá Lukasz Kamiński z Institutu národní paměti. Říká, že nemá smysl, aby stavba, pokud bude sloužit svému nynějšímu účelu, byla zachována. Něco jiného by bylo, kdyby v "Bílém domě" bylo muzeum komunismu, dodal.
"Pravá Varšava je ta předválečná," tvrdí varšavský radní z konzervativní strany Právo a spravedlnost Marek Makuch. "Na seznam památek se dostávají stavby, které nejsou symbolem města, ale minulého režimu," postěžoval si.
Na rozdíl od Paláce vědy a kultury nejde v případě sídla Polské sjednocené dělnické strany o stavbu ve stylu socialistického realismu, ale modernismu. Vyrostla v letech 1948 až 1951, autory návrhu je trojice polských architektů. Do užívání byla stavba předána na Svátek práce roku 1952.
Bývalé stranické sídlo je tedy o několik let starší než palác, který Poláci dostali jako dárek od sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina a který byl dokončen v roce 1955.
V dobách komunismu se oficiálně uvádělo, že se na stavbu stranického ústředí složili členové strany. Ve skutečnosti ale byla financována ze státního rozpočtu a z prodeje cihel, které si museli kupovat obyčejní lidé. Proto první nekomunistická vláda budovu po rozpuštění Polské sjednocené dělnické strany v roce 1990 převedla do vlastnictví státu.
Kontroverzní dominanta centra Varšavy, Palác vědy a kultury, se pod oficiální ochranu státu dostal už v únoru 2007. Řady odpůrců této stavby jsou ale stále široké. Patří mezi ně i šéf polské diplomacie Radoslav Sikorski, který navrhuje, aby byl palác zbořen, protože je neekologický a v příštích letech bude potřebovat nákladnou rekonstrukci.
Na místě komunistického paláce by Sikorski rád viděl park s jezírkem, kam by obyvatelé Varšavy mohli chodit na pikniky.
Foto: Wikipedia, polský národní archiv NAC a stránky poslance Wierzbického
