Zprávy o množství zraněných při pouličních srážkách mezi demonstranty a policií v Rostocku 2. června otřásly světem. Německá policie hovořila o 433 zraněných příslušnících, z toho třiceti těžce. Skutečný stav je ale mnohem méně dramatický.
Několik dní po rostockých protestech proti schůzce G8, kdy se německý deník BILD na titulní stránce dramaticky ptal zakuklených chaotů: „Chcete mrtvé?“, přiznala zvláštní policejní jednotka Kavala, že počty zraněných na své straně nadsadila.
Z udaných tří desítek těžce zraněných museli být pouze dva policisté ošetřeni v nemocnici a z nich jen jeden zůstával hospitalizován ještě čtvrtý den po demonstracích.
Problém je v tom, jak kdo definuje těžké zranění. Podle v Německu obvyklých kritérií pro registraci obětí nehod jde o ty, kteří musejí zůstat v nemocničním ošetření. Policie má ale vlastní kritéria, jež se ještě liší v jednotlivých spolkových zemích.
Pro berlínskou policii platí za těžce zraněného, kdo není schopen služby; tudíž i ten kdo si při zásahu v Rostocku naštípl prstní kůstku. Bavoři do téže kategorie řadí jen ty, kdo musejí strávit alespoň jednu noc na klinice.
Raněné muže v uniformách sčítali v Rostocku policejní saniťáci, lékaři záchranných služeb či pracovníci první pomoci, na žádné jednotné klasifikaci se nedohodli.
Podle obvyklých kritérií lze tudíž konstatovat, že policie neměla třicet těžce zraněných, ale jen dva!
Podobná situace byla u demonstrantů. Sanitní služba protestního hnutí uvedla, že jí zveřejněné počty raněných byly jen odhadem. Nezávislé statistiky o druhu a rozsahu zranění ani na jedné straně barikády neexistují.
„Válka čísel je bizarní,“ přiznal domácímu tisku sebekriticky jeden policista. Sčítá se podle něj kdejaký šrám. „Nejhorším zraněním (u policistů) byla jedna otevřená zlomenina,“ uvedl mluvčí hasičů v Rostocku.
Foto: ČTK
