Fidel Castro se kdysi snažil získat do služeb kubánské revoluce bývalé důstojníky Waffen-SS. Stojí to v poprvé zveřejněných dokumentech německé tajné služby BND. Jaderné rakety na Kubě podle ní obsluhovali také Češi.
Nikdy nestál svět tak blízo atomové válce jako koncem října 1962 na vrcholu kubánské (případně "karibské") krize. Sovětský svaz rozmístil na Kubě jaderné rakety středního doletu a uvedl je do pohotovostního režimu. Ve Washingtonu plánovali američtí generálové bombardování raketových sil a invazi na "ostrov svobody".
V čase padesátého výročí kubánské krize ukazují poprvé zveřejněné dokumenty z USA, Ruska a Německa, že situace byla tehdy výbušnější, než se svět domníval.
Revoluční vůdce Fidel Castro hrál vlastní hru, která mohla ještě více vyostřit už tak vysoce nebezpečné napětí mezi USA a SSSR. Vyplývá to z dokumentů, jež Američané získali ze soukromého archivu Anastáze Mikojana, který byl na podzim 1962 na Kubě jakožto první náměstek předsedy rady ministrů SSSR.
Castro podle dokumentů chtěl, aby Sověti předali atomové rakety, které dopravili na Kubu, Kubáncům, což však Moskva v žádném případě nezamýšlela, Castro byl pro ni příliš nevypočitatelný. Sověti považovali jaderné zbraně na Kubě za klasický prostředek jaderného zastrašení, zatímco vousáč s doutníkem je chtěl nejspíše mít jako zbraně prvního úderu - a ukryté. Castro také Mikojanovi ostře vyčetl, že je sovětská strana vinna tím, že se přeprava atomových zbraní prozradila.
Nacisté v Karibiku
Podle Mikojana přišla první informace o rozmísťování jaderných zbraní na Kubě od Spolkové zpravodajské služby (BND). V té době západoněmečtí špioni zjistili, že Castro vydal pokyn k náboru bývalých důstojníků Waffen-SS. Měli prý působit jako instruktoři kubánských vojáků.
Vedle nacistických esesáků měl Castro zájem také o parašutisty a ženisty wehrmachtu. Nabízený žold byl tisíc západoněmeckých marek v kubánské měně, což byl tehdy čtyřnásobek průměrného platu v SRN, a k tomu dalších tisíc marek, a to v jakékoli západní měně. Havana by žold převáděla na vybraná bankovní konta v Evropě.
V době, kdy o tom BND v tajné zprávě informovala, měla informace jen o čtyřech bývalých příslušnících SS, kteří nabídku práce na Kubě přijali. A jen dva z nich na ostrov prokazatelně dorazili. Kubánský vůdce měl zájem nejen o cenné zkušenosti německých vojáků z druhé světové války, ale též o zbraně z Evropy.
S pomocí německých pravicových extremistů a obchodníků se zbraněmi se Kubánci pokusili koupit 400 belgických automatických pušek. Obchod se měl uskutečnit přes SRN.
Podle BND lze usuzovat, že Castro se nejspíše snažil vymanit z úplné závislosti na sovětských zbraních a vojenských instruktorech. A že sledoval vlastní politiku.
Čeští jaderní ostrostřelci?
V čerstvé zprávě skupiny expertů v čele s Bodem Hechelhammerem, kteří zkoumají historii BND, se několikrát objevují informace související s tehdejším Československem.
"Rakety jsou umístěny na svých odpalovacích základnách a jsou pod kontrolou Sovětů, Čechů a Němců. Kubáncům je přístup do těchto míst zakázán," uvedla BND ve zprávě 23. října 1962.
Dva dny předtím prý došlo při chybné manipulaci k výbuchu nosné rakety jaderné hlavice, při němž u San Julianu zahynulo 24 lidí.
Dva dny poté němečtí špioni informují o dvou československých lodích, které už plují - či se chystají vyplout - z polského přístavu Gdyně na Kubu. Byly ale povolány zpět a jejich (neznámý) náklad byl vyložen.
Za pozornost stojí i o něco starší zpráva ze 4. dubna 1961. Podle kubánské opozice v USA mělo mít Castrovo vojsko údajně 150 až 200 československých letadel. Opozice dále uváděla, že v ČSSR podstupuje výcvik stovka mladých kubánských pilotů. Z východního bloku se prý ale zatím nevrátili.
