Černé historky
Černá volha, lovci orgánů. Městské fámy "přežily" i internet

Hrůzostrašné a věčně se vracející, takové bývají městské fámy. Kdysi se děti strašily černou volhou, nyní únosci řádí v nákupních centrech. Podlehl jim i radní v Poznani Michal Boruczkowski. V dotaze starostovi "v otázce lovců orgánů" popsal - jak sám říká - fakta: Lovci sledují mladé lidi. Uspí je a vezmou jim krev, aby bylo jisté, že jsou zdraví. Po ověření je unesou a odeberou jim orgány. Ví o tom starosta a kolik případů už bylo?

"Obrátila se na mě jedna žena, kterou znám a které nemám důvod nevěřit, že její známá se bojí vyjít z domu, protože ji přepadli a uspali. Na těle našla vpich od jehly. Obrátila se na policii a policisté jí objasnili, o co jde," tvrdil Boruczkowski.

Policisté ale o případu nikdy neslyšeli. Radní totiž proslul jako člověk, který uvěřil fámě, známé po celém světě. Už dávno se lidé straší historkami o těch, kdo se probudili ve vaně plné ledu - a bez jedné ledviny. Je to příběh starý jako sama transplantace orgánů.

Městské fámy jsou historky, které se tváří pravděpodobně. Nahánějí hrůzu a rychle se šíří, protože jsou o tom, co se může stát každému. "Dva rysy způsobí, že historka je nakažlivější a životaschopnější: informuje o hrozbě a dotýká se sociálních vazeb. Sama hrozba by nepůsobila tak silně jako spojení obou rysů. Vyplývá to z toho, že jsme bytosti společenské a žijící ve skupinách," citovala polská televize TVN 24 doktora Wieslawa Barylu.

Schéma historek o dětech, unesených z hracích koutků, je vždy stejné. Děti náhle zmizely, svědci viděli, jak jsou v bezvědomí a někdo je odnáší. Některé verze je nechají zmizet beze stopy, jiné je naleznou po pár dnech s kartičkou: "Jeďte do nemocnice, dítě nemá jednu ledvinu."

Za komunismu byla nejslavnější fámou ta o černé volze, křižující ulice při pátrání po vhodných obětech, nejraději zlobivých dětech. Nejspíše jde o upravenou verzi historek o židech, kteří unášejí křesťanské děti kvůli krvi do macesů. Volhou mohli jezdit faráři, příslušníci komunistické tajné policie, židé i upíři.

"Podle naší verze černé volhy lovily děti, aby jim odsály krev pro záchranu Leonida Brežněva," usmívá se Grzegorz. Tehdy mu do smíchu nebylo: "Když jsme takové auto viděli, div jsme neumřeli hrůzou!"

Ve městě Olsztyn na konci 90. let vypukla panika kvůli údajnému vrahovi studentek. Nijak nepomohlo ujišťování úřadů, že se žádná studentka nepohřešuje.

Fáma ožila i v dalších městech. "Vrah se přestěhoval do Vratislavi! Sérii znásilnění a vražd začal na sídlišti," psala Gazeta Wroclawska v prosinci 2009. Lidé podléhali panice, ačkoliv policie vše popírala. "Novináři to líčili jako fámu o Jackovi Rozparovači. Dokola jsme opakovali, že se nic nestalo. Ale bylo to jako mluvit do dubu," připustil policejní mluvčí Pawel Petrykowski.

Zloduch se neustále vrací. Město Zielona Góra na začátku roku 2010 žilo příběhem násilníka s břitvou. Pátraly po něm stovky policistů. Znásilnění oznámila desítka žen. V polovině případů šlo o dílo představivosti, v těch zbývajících se jich mohli dopustit jiní pachatelé.

"Zdroj městské fámy je vždy neznámý. Kdyby se vědělo, komu se to stalo, dal by se příběh ověřit. Zdroj proto musí být skoro na dosah ruky, ale nepolapitelný," zdůrazňuje vědec Baryla.

Od kolegyně slyšel, co se stalo známé její známé, která si vzala do auta stopaře. Když jí řekl, že by jí to v rakvi slušelo, zastavila a vymyslela si záminku, aby stopař vystoupil. Pak šlápla na plyn - a na policii v autě našli sekyru! Jde ale o starý příběh takzvaného vraha ze zadního sedadla.

Starosta obce Gościno v roce 2012 varoval obyvatele před pumou v lesích. Šelmu viděli i na opačném konci Polska, prý utekla pašerákovi zvířat. Pátral po ní i vrtulník. Bezvýsledně. Podobné zvěsti se vracejí jako bumerang. Někdy jde o krokodýly, jindy o piraně.

Hrdinou městské fámy se může stát kdokoliv. V roce 1991 se to stalo vůdci bolševické revoluce Vladimíru Iljiči Leninovi, nehledě na to, že už byl dávno po smrti. Tehdejší leningradská televize odvysílala pořad, ve kterém člověk vydávající se za historika tvrdil, že Lenin natolik propadl halucinogenním houbám, že se sám stal houbou. Úřady čelily záplavě vystrašených dotazů. Raději ujistily, že Lenin nebyl houba a že savec se nemůže stát rostlinou.

"Lidé milují historky, ale těžko se dá něco vykládat o běžném dni v práci. Něco neobyčejného vyprávění zpestří, i když tomu sami nevěříme," míní Baryla. "Internet pomáhá k šíření i zjednodušení fám. Dříve se vykládaly v kadeřnictví, v taxi, bývaly rafinovanější. Teď jsou čím dál kratší a hloupější."