Vzděláváním proti minovému nebezpečí se snaží čeští vojáci v Kosovu přispět k ochraně místních dětí před nebezpečím nevybuchlé vojenské munice. Děti jsou v tomto smyslu nejohroženější skupinou obyvatelstva ve státě, který koncem 90. let prošel válečným konfliktem.
Od ukončení války v Kosovu již uplynulo devět let, přesto se v této zemi stále nalézá nevybuchlá vojenská munice. Ta může při neodborné manipulaci člověku způsobit těžká zranění, případně jej připravit i o život. Nejohroženější skupinou jsou děti, které pravidelně pasou dobytek na loukách a pastvinách, kde v minulosti probíhaly ozbrojené střety, uvedl Prejzek.
S případnými riziky a následky při objevení takovýchto předmětů jsou děti seznamovány ve věku šesti let hned v prvních měsících školní docházky.
"Cíleně se vybírají děti šestileté, protože ty už vyrůstaly v míru a válečný konflikt nezažily. Přesto se s jeho následky mohou setkat prakticky každý den. Před zahájením školního roku se vybírají školy podle aktuální bezpečnostní mapy, která nám napoví, kde je zvýšené riziko nálezu nevybuchlé munice," uvedl náčelník českého styčného monitorovacího týmu poručík Miroslav Tomiczek. Jsou stanoveny čtyři zóny.
Prioritu mají školy ležící v první zóně, tedy v oblasti označené minovými značkami. Tam vyráží od počátku října dvojice českých vojenských pyrotechniků podpraporčík Jan Chudý a podpraporčík Marek Kaftan. Společně již absolvovali dvouhodinovou výuku ve škole v Dumoši, Šajkovaci a Lauši.
"Na začátku nás vždy představí ředitel školy. Děti se dozví, kdo jsme, jakou máme práci a co vojáci KFOR v Kosovu dělají. Poté již k dětem hovoříme my. 
Snažíme se děti varovat před nebezpečím z doby, kterou nezažily, ale která stále ještě přináší určitá bezpečnostní rizika. Aby byl náš výklad srozumitelný, používáme plakáty a obrázky munice a min," řekl Chudý. Zdůraznil, že je nutné, aby se děti naučily i jejich tvary a barvy. Někdy je to obtížné, protože děti neprocházejí předškolní výukou.
V první části výuky vojáci učí děti rozpoznat předměty, které by jim mohly ublížit. Nejdříve děti vybarvují obrázky s auty, jablíčky a balónky. Následně obdrží také obrázky min a značek minového nebezpečí. Po vybarvení se je snaží tvarově přirovnat k předmětům, které už znají. Jednoduchou formou si tak zapamatují nebezpečné předměty. V druhé části se děti snaží uvědomit si možné následky formou hry, při které je využívána jejich soutěživost.
"Vybereme pět dětí, které mezi sebou soupeří, kdo si nejrychleji zaváže tkaničky u bot. Vítěz bývá náležitě pyšný, ale v druhém kole si je musí umět zavázat už jen jednou rukou. A v tom zjišťuje, že to není vůbec jednoduché a prohrává. Obdobné je to i při hře s míčem, kdy jej prvně chytá obouruč a pak jen s jednou rukou. To v dětech vzbuzuje obrovský zájem dozvědět se ještě více," popsal další formy výuky podpraporčík Chudý.
Ke své práci používají čeští pyrotechnici i hru pexeso. Pro české děti je to zcela běžná a známá hra, avšak děti v Kosovu se s ní setkávají poprvé. Hra byla zatím neznámá i pro kosovské učitele, a tak se pyrotechničtí specialisté stali i odborníky na vysvětlování pravidel. Brzy se však stala zajímavou a zábavnou hrou. Nejlepší děti jsou vždy oceněny dárky.
Program Vzdělávání proti minám potrvá v Kosovu až do 15. prosince a za uvedenou dobu vojáci navštíví dvanáct škol, které se nacházejí v jejich operačním prostoru.
Foto: Jan Schejbal, archiv
