V Nizozemí už brzy otevře své brány klinika, kam se bude chodit výhradně umírat za pomoci lékaře. Je první svého druhu na světě. Už od jara fungují její mobilní jednotky. Nejdříve dají pacientovi injekci, po které upadne do hlubokého spánku. Poté následuje druhá injekce, jež zastaví dýchání a srdeční tep. Celé to trvá jen několik minut, vysvětluje Petra de Jongová, ředitelka Sdružení pro dobrovolné ukončení života (NVVE) se sídlem v Amsterdamu.
De Jongová, sama lékařka, pneumoložka, hovoří o posledních okamžicích na tomto světě těch, kdo se rozhodnou pro eutanazii (usmrcení na žádost) vykonanou takzvanými mobilními týmy.
K sobě domů si je může zavolat pacient či jeho blízcí, pokud domácí lékař dá z etických nebo náboženských důvodů od eutanazie ruce pryč.
Smrt se objednává e-mailem nebo telefonicky u NVVE (viz. VIDEO, trailer k filmu "Soucit - lidé z NVVE")..
Sdružení vytvořilo šest "Task Forces", jež tvoří lékař a zdravotník. Týmy fungují od 1. května a převezly už přes řeku Styx desítky lidí, kteří chtěli zemřít důstojně a bez bolesti. Těch, kdo chtějí o svém životě a smrti rozhodovat sami. Vše se děje podle zákona.
Aktivní eutanazii lze uskutečnit jen u těžce nemocných, jejichž beznadějný stav, jakož i jednoznačné přání zemřít, potvrdí nejméně dva lékaři. Žadatel o smrt musí být buď těžce nemocný, nebo musí trpět nesnesitelnými bolestmi - a naděje na uzdravení už není.
Služby i sebevrahům
Pomocí aktivní eutanazie odcházejí v Nizozemí každý rok ze života dva a půl až tři tisíce lidí, což jsou asi dvě procenta všech úmrtí v zemi. Devět z deseti jich chce skonat doma. Výhrady, že stále dostupnější aktivní eutanazie zvýší výrazně i zájem o ni, se nepotvrzují.
Obhájci různých forem asistované sebevraždy mají v zemi tulipánů silnou lobby. NVVE má více než sto tisíc členů, což je u podobných sdružení nejvíce na světě. Holanďané se ostatně v této oblasti pyšní hned několika "nej". Vedle ambulantních týmů mají i první zařízení, kam se bude chodit výhradně umírat. Stojí v Haagu.
Klinika měla podle původních plánů začít přijímat pacienty letos v létě, ale její otevření se o několik měsíců zpozdí. Už v ní ale funguje administrativa, jež posuzuje došlé žádosti o aktivní eutanazii. Jsou jich stovky.
Část je odmítnuta, neboť jejich případy nesplňují stanovené podmínky. Jako nesnesitelné utrpení se už uznávají i některé případy deprese a demence.
V zásadě ale zůstává eutanazie u psychicky nemocných a duševně postižených pacientů zakázána. To platí i pro nizozemského prince Johana Frise, který leží v kómatu poté, co ho letos v únoru zasypala v Rakousku lavina.
Provoz mobilkářů i kliniky se hradí z finančních darů, členských příspěvků NVVE, ale nejvíce pomáhá jedna nadace.
"Klinika konce života" (Levenseindkliniek), jak se dům umírání jmenuje, podle NVVE dokládá, že podpora eutanazie v Nizozemí stále sílí.
Šéfka NVVE de Jongová, jež sama pomohla zemřít šestnácti lidem, říká, že by v budoucnu chtěli pomáhat i těm, kdo chtějí z různých příčin spáchat sebevraždu.
Proč se mají mnohdy drastickým způsobem zabíjet, když by to mohlo jít důstojněji? Loni na sebe vztáhlo úspěšně ruku půldruhého tisíce Nizozemců. Tak daleko ale Nizozemsko přece jen není.
Kudy do "ráje smrti"?
Hráz "dobré smrti" se zásadně prolomila před deseti lety, kdy Nizozemí jako první na světě povolilo zákonem aktivní eutanazii - za určených podmínek. Už od sedmdesátých let 20. století se ale v zemi postupně vytvářely legislativa a podmínky, za nichž může lékař pomoci odejít pacientovi ze života, aniž je za to trestně stíhán.
Například Nizozemská královská společnost na podporu umění léčit (KNMG) zpočátku důrazně prohlašovala, že eutanazii nebude nikdy tolerovat. Pak ale pomáhala vytvářet její směrnice. Cizincům je na "Kliniku konce života" vstup zakázán.
Umírat zde mohou jen ti, kdo mají nizozemské zdravotní pojištění. Na "turistiku" v asistované sebevraždě se specializuje švýcarská organizace Dignitas.
Ale pozor, kanton Curych připravuje zákon, podle něhož budou muset cizinci předem uhradit všechny úřední úkony, jež jsou s jejich eutanazií spojeny.
