Na některé Řeky doléhá chudoba způsobená hospodářskou krizí tak silně, že se musejí vzdát toho nejcennějšího, co mají - svých dětí. Opuštěné je pak nacházejí u vrat pracovníci dobročinných organizací, školek nebo církevních zařízení. Zejména mnohé svobodné matky nejsou schopny své ratolesti uživit.
Jednoho rána před Vánocemi našla učitelka v athénské školce lístek se vzkazem týkajícím se jedné ze čtyřletých žaček. "Nepřijdu si vyzvednout Annu, protože si nemohu dovolit o ni pečovat," stálo ve vzkazu. "Prosím, postarejte se o ni. Je mi to líto. Její matka."
Otec Antonios, mladý ortodoxní kněz, jenž provozuje centrum pro sociálně slabé děti a mládež, našel před dveřmi svého ústavu za poslední dva měsíce čtyři děti včetně teprve několikadenního nemluvněte. Další dobročinný spolek vyhledal pár, jehož dvojčátka musela být léčena v nemocnici kvůli podvýživě, protože i matka byla podvyživená a nemohla kojit.
Takové případy jsou v zemi se silnými rodinnými vazbami šokující. Řekům to dosud znělo jako příběhy z třetího světa, a ne z jejich hlavního města. Selhání při starosti o dítě je v Řecku společensky nepřijatelné.
Stovky rodičů
Jedním z dětí, o něž se stará otec Antonios, je Nataša, veselá dvouletá holčička, kterou do střediska přivedla její matka před několika týdny. Žena řekla, že je nezaměstnaná a bez domova, ale než jí personál centra mohl nabídnout pomoc, zmizela a dcerku jim nechala.
"Během posledního roku jsme měli stovky případů rodičů, kteří nám tu chtěli nechat své děti. Znají nás a důvěřují nám," řekl duchovní.
"Řekli nám, že pro své děti nemají peníze, přístřeší nebo jídlo, takže doufají, že bychom jim mohli poskytnout, co potřebují," dodal otec Antonios. Žádosti tohoto druhu existovaly i před krizí, ale nestávalo se, že by nacházel děti, které rodiče prostě opustili.
Maria, matka samoživitelka, se kvůli chudobě vzdala své dcery Anastasie. Žena přišla o práci a nezaměstnaná je už víc než rok. "Každou noc doma sama pláču, ale co mohu dělat? Nemám prostě na výběr," řekla.
Někdy celé dny trávila hledáním práce, a to znamenalo nechat osmiletou Anastasii několik hodin samotnou. Obě žily z milodarů církve. Maria zhubla o 25 kilogramů. Nakonec se rozhodla Anastasii svěřit do pěstounské péče SOS dětské vesničky. "Já tím trpět mohu, ale proč by měla ona?" říká žena.
Nyní už Maria pracuje v kavárně, ale vydělá jen 20 eur (necelých 520 korun) denně. Anastasii vidí jednou za měsíc a doufá, že si ji bude moci vzít zpátky, až se její ekonomická situace zlepší. Kdy to ale bude, netuší.
Ředitel řeckých SOS dětských vesniček Stergios Sifnyos upozorňuje, že tato charitativní organizace není zvyklá ujímat se dětí, které rodiče opustili z ekonomických důvodů, a ani si na to zvykat nechce. V minulosti se SOS dětské vesničky dětí ujímaly většinou kvůli alkoholismu nebo závislosti na drogách v jejich rodinách. Dnes je nejčastějším důvodem chudoba.