Poslankyně Spolkového sněmu Erika Steinbachová (CDU), kterou Češi znají hlavně jako bojovnici za zájmy vyhnanců (sudetských Němců), sklidila u části politiků i veřejnosti v Německu tvrdou kritiku a odsouzení za nový kontroverzní výstup na svém Twitteru. Zveřejnila na něm výrok zesnulého exkancléře Helmuta Schmidta, který se kdysi negativně vyjádřil k příchodu cizinců do Spolkové republiky.
Jde o následující Schmidtova slova: "Nemůžeme strávit více cizinců, to bude boží dopuštění." Bývalý spolkový kancléř to prohlásil roku 1981 na jednom shromáždění Německého odborového svazu (DGB).
Schmidt přitom použil německý hovorový obrat, který obsahuje slova vražda a zabití: "Es gibt Mord und Totschlag." Jako vhodný překlad se nabízí už zmíněné "boží dopuštění", ale jsou možné i další překlady ve smyslu, že věc "vyvolá prudké násilné spory".
Zveřejněný citát přitom není úplný. Schmidt doslova prohlásil: "Bylo chybou přivést do země tolik cizinců. Nemůžeme strávit více cizinců, to bude boží dopuštění."
Počin bývalé dlouholeté předsedkyně Svazu vyhnanců (BdV) vyvolal prudké reakce, na její hlavu se sneslo na sociálních sítích množství nadávek. Servítky si nebrali ani někteří komentátoři a řada politiků.
Omid Nouripourová, poslankyně za Zelené ve Spolkovém sněmu (Bundestagu), se jí zeptala, zda nepovažuje za nepietní spojovat vlastní politické požadavky s právě zesnulým (Schmidtem). Hesenský šéf SPD Thorsten Schäfer-Gümbel označil Steinbachovou za "konzervativku bez zbla slušnosti". Zneužít Schmidtův skon je podle něj "obludné, nepietní a ostudné".
Podle spolkové předsedkyně Zelených Simone Peterové "to už nechutněji nejde".
Steinbachová se kritice na svém Twitteru bránila mimo jiné slovy, že citát není nepietní, ale že ukazuje Schmidtovu sílu. Bývalý kancléř (Altkancler; uctivé označení pro některé kancléře) byl odvážný muž. "Za to jsem ho velmi obdivovala," řekla listu Die Welt.
Ostatně, Schmidtův zmíněný výrok není neznámý ani ojedinělý. Kriticky a v obavách z budoucího vývoje ohledně cizinců přicházejících do země se vyjádřila v minulosti řada předních německých politiků včetně exklancléře Helmuta Kohla.
Není to zdaleka poprvé, co dvaasedmdesátiletá politička křesťanských demokratů (CDU) vzbudila rozruch svými tweety, jež bývají nejednou dosti kontroverzní. Málokterý německý poslanec si tak zamiloval Twitter a Facebook jako ona.
Často tweetuje jako o život, mezi zákonodárci v Berlíně patří v této disciplíně mezi rekordmany. Podle listu Frankfurter Rundschau má na svém kontě bezmála 16 tisíc tweetů. Mnozí ji sice plísní, že často do světa vypouští trapnosti, to prý už však k této nové vášni politiků nejspíše patří.
Onehdy mimo jiné označila nacisty za časů Adolfa Hitlera za levicovou stranu. Vždyť měli v názvu partaje "socialismus". Zatímco nad tím němečtí historici jen kroutili hlavou, těšila se Steinbachová viditelně ze své další cílené provokace. Pořádně prý vyplašila levičáky, kteří vylezli ze svých děr.
Zda mířila tweetem k úmrtí Schmidta na určitou skupinu, zda ji chtěla opět provokovat, není jasné. Každopádně je ale kritičkou nynější masové migrace a na adresu uprchlíků vypustila už nejeden sžíravý, posměšný komentář.
Nedávno uvedla na Twitteru, že už nebude poslankyní Německého spolkového sněmu. Nynější mandát si ještě odkroutí, ale voleb roku 2017 se už nezúčastní. Je to sice až za dva roky, ale mnohým svou zprávou jistě udělala radost, zavtipkovala si. Má pravdu.
Dlouhá léta polarizovala vztahy mezi Němci a Čechy a ještě více mezi Němci a Poláky, jimž se při vyslovení jejího jména ježí chlupy na těle. Kritizovala "usmiřovací" Česko-německou deklaraci z ledna 1997. Zpočátku nesouhlasila s přijetím Polska a Česka do EU, pokládala tyto země za nezralé. Jméno Edvard Beneš u ní vyvolávalo kopřivku, byť na něj útočila opatrněji než jiní vyhnanečtí předáci.
V průzkumu listu Rzeczpospolita, kdo nahání Polákům největší strach, se Steinbachová (38 procent) umístila hned za Vladimirem Putinem (56 procent). Popouzela je řadou výroků a postojů. Roku 1991 hlasovala v Bundestagu spolu s dalšími 22 poslanci CDU/CSU proti uznání německo-polské hranice na Odře a Nise.
Východním sousedům opakovaně zvedala mandle i kvůli majetkovým otázkám v souvislosti s vyhnanci (vysídlenci). Pro část Poláků zůstává Steinbachová "blonďatou bestií".
"Hezká blondýna nebo blonďatá bestie." Tak se o ní vyjádřil Władysław Bartoszewski, bývalý šéf polské diplomacie, který přežil Osvětim. Po tomto označení s gustem sáhnou i německá média. V polském tisku je Steinbachová oblíbeným terčem karikatur.
Její vášeň patří, jak už zmíněno, vyhnancům, mezi které se sama spíše neprávem pasovala. Roku 1943 se sice narodila v Rahmelu (říšská župa Danzig-Westpreußen), dnešní polské Rumii, odkud s ní matka roku 1945 utekla před postupující Rudou armádou, ale později se zjistilo, že tam byl její otec převelen z Hesenska jako důstojník okupační luftwaffe.
Tedy žádná opravdová vyhnankyně. To dost poškodilo její image trpitelky, leč nesnížilo její bojovnost.
Reagovala i slovy: "Abyste zachraňovali velryby, nemusíte být velrybou." Zájmy "velryb" hájila vášnivě i jako šéfka Svazu vyhnanců, spolku, v němž dlouho převládal zatuchlý duch revanšismu. Steinbachová stála v jeho čele celých 16 let, až do loňska. Pro BdV byla v řadě směrů požehnáním, pokročila slušně také ve své srdeční záležitosti, projektu Centra proti vyhánění.
