Česko má šanci opanovat hlavní titulky evropských novin. V jiných časech by případný pád vlády Mirka Topolánka byl zaznamenán okrajově. Jenže dnes je doba českého předsednictví nad Evropskou unií. Kolegové novináři se mě v Bruselu proto v posledních hodinách neustále ptají, jestli v úterý Topolánek opravdu skončí.
Škodolibou radost by mohl mít vedle sociálních demokratů možná i francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který českého premiéra po roztržce na téma protekcionismus stále demonstrativně přehlíží. Obecně ale bezvládí v Česku, potažmo v EU, bez ohledu na to, že by opozice nechala vládu doklopýtat do konce předsednictví, rozhodně není vítanou vidinou.
„Znamenalo by to velké oslabení nejen vaší země ale Unie jako takové, zejména v době, kdy právě Česká republika bude zastupovat Unii například na zasedání G20 v Londýně o ekonomické a finanční krizi," řekl bruselský diplomatický zdroj.
Už teď si řada lidí v Evropské unii stěžuje, že EU chybí skutečné vedení. Nestačí jím Topolánkův moderační tón, chtějí slyšet a vidět oslnivě velké věci. Něco takového se ale od vlády existující jen tak na půl lze sotva dočkat.
Paradoxem je, že kabinet shazuje právě tolik proevropský šéf sociální demokracie Jiří Paroubek. Ten na Topolánka nejspíš žárlí. Vidí ho jezdit do Bruselu, řídit ostatní a sleduje, jak mu proto stoupají preference. Co tedy z něho raději udělat bezmocnou figurku...
Jistě lze namítnout, že takový je prostě demokratický proces. Vlády přicházejí a odcházejí. I v podobném tónu ostatně mluvil během nedávného jarního summitu premiér Topolánek. „Víte přeci kolik bylo v historii menšinových vlád a kolik jich padlo," odpověděl Topolánek na dotaz týkající se pátého vyslovení nedůvěry a případných důsledků pádu. Druhý den si byl už méně jistý, když poznamenal, že doufá, že se "nevidíme naposledy".
Je pravda, že v minulosti předsednické zemi vládla vláda bez důvěry. Ale nejde zas tak častý jev. Naopak opozice se obvykle snaží po půl roku držet stranou přímých útoků. Naposledy Evropská unie měla ve svém čele úřednickou italskou vládu v roce 1996 a to kvůli pádu premiéra Silvia Berlusconiho. V Bruselu na tu dobu vzpomínají jako na prázdné časy, protože takové vedení prostě nemá potřebnou podporu a tah na branku.
Navíc nikdy předtím Evropská unie nezakoušela tak hlubokou krizi jako nyní. V Bruselu si proto snad nikdo nepřeje vládu v čele EU, která přišla o svůj mandát. V Bruselu totiž také snad nikomu neunikne, že v takovém případě by byl jediným plnohodnotným představitelem prezident Václav Klaus, který svůj euroskepticismus už vůbec neskrývá.
Topolánkova koaliční vláda se zmítá v pavouku nevypočítatelnosti a skandálů, které ji ještě oslavují. Mnoho lidíé si tedy může pochopitelně přát raději nové volby, aby nejistota pominula. Pozorovatelům zvenčí ale není jasné, proč by měla vláda padnout na pátý pokus v době, kdy je to nejméně vhodné.
Foto: ČTK/AP a Reuters
