Mohamedány ne
Dán plive na migranty. V zemi už je nechtějí

Tisíce migrantů se nyní snaží dostat přes Dánsko co nejrychleji do Švédska. Švédové jsou k nim přátelštější, na cestě Dánskem se setkávají s různými podobami odmítání až nenávisti. Velkou pozornost vzbudil ve Skandinávii i jinde tento týden snímek, na kterém jistý Dán plive z mostu na běžence.

Pořídila ho fotografka Sigrid Nygaardová a zveřejnil ho list Information. Odtud se rozletěl na sociálních sítích do celého světa.

Snímek vznikl na mostu nad dálnicí E47, která vede od mola Rødby, kde přistávají trajekty připlouvající z německého Puttgardenu. Muž a žena na fotografii sledují skupinu migrantů, jež byla dánskou policií přinucena vystoupit z vlaku na trase z Hamburku do Kodaně.

Policisté se je snažili přimět k registraci, ale oni proceduru rozhodně odmítli, rozhodnuti vydat se do 185 kilometrů vzdálené metropole pěšky po dálnici. Podobný obrázek se v zemi nabízel v uplynulých dnech na mnoha místech.

Stovky migrantů proto nyní přeplouvají na trajektech přímo z Německa do Švédska. 

Když se běženci skandující "Malmö, Malmö!" dostali pod most, na němž stál dánský manželský pár, žena si je začala fotit mobilem, zatímco muž na ně plivnul a pokřikoval, aby táhli zpátky domů. Ojedinělý obrázek? ptal se mimo jiné dánský tisk. Ale kdeže. Byť část lidí zůstává k cizincům v nouzi vstřícná, podobně jako plivající muž se k migrantům stavějí mnozí Dánové.

Že už zde nejsou vítání, migranti většinou dobře vědí a je na nich patrná až urputná snaha Dánsko rychle přejet a pokračovat dále na sever. Jakoby jim tato země naháněla strach.

Zřetelněji než kdy dříve svět vidí, jak rozdílný je přístup severských zemí k migrantům.

Zatímco Švédsko je vítá s otevřenou náručí, vsadili Dánové a Norové na odstrašování.

Když se novináři migrantů ptají, co o tom vědí, odpovídají jim, že je v Dánsku aktuálně čeká mnohem menší finanční podporu a že dostanou maximálně dočasné povolení k pobytu na jeden rok, během něhož se za nimi nemůžou přistěhovat jejich rodiny.

Švédové jsou naopak mnohem štědřejší a migrantovi už po dvou letech udělí stálé povolení k pobytu. A rodiny? S jejich slučováním není v podstatě žádný problém.

Dánové se naopak migrantům brání rukama nohama, i když ne všichni. Toto pondělí kodaňská vláda začala pomocí inzerátů novou odstrašovací kampaň v libanonských médiích. Kristian Thulesen Dahl, předseda Dánské lidové strany (druhé nejsilnější v parlamentu), mluví o "neudržitelných poměrech".

Není podle něj přece možné, aby se "ilegálové" mohli jen tak volně pohybovat Dánskem. Dahl žádá do posledního centimetru kontrolované hranice. Současný menšinový kabinet v Kodani, jenž vládne od letošního června, drasticky omezil podporu uprchlíků a jejich práva. Nejste tady už vítáni, zní zřetelné poselství.

Příslušný nový zákon je vcelku prostý. Od září dostávají žadatelé o azyl jen polovinu dosavadní sociální pomoci. Ta činila v přepočtu zhruba 40 tisíc korun na osobu. To ale platí pro všechny cizince, nejen pro azylanty. Nikoho nelze cíleně diskriminovat.

I tak je ale ještě tato finanční pomoc ve srovnání se zbytkem Evropy poměrně dost vysoká. V Dánsku jsou nicméně vysoké životní náklady, takže odpůrci migrantů kalkulují s tím, že s touto částkou nemají příliš šanci slušně přežít. A že budou hledat štěstí jinde.

Dánsko se v uplynulých desetiletích ve vztahu k migrantům výrazně změnilo. Dlouho v tomto směru platilo za velmi liberální, v 80. letech minulého století dokonce za nejliberálnější na světě, dánská společnost byla k migrantům velmi vstřícná. To už je ale minulost.

Od té doby, připomínají znalci, se kdysi liberální zákony více než stokrát změnily a zostřily. Odmítavý postoj k migrantům, snaha stavět jim do cesty valy, se stala mantrou politického establishmentu.

Agresivní azylovou politiku ale nepraktikují jen konzervativci, svou protimigrantskou polívčičku si přihřáli také sociální demokraté. Třeba loni, když vydali zákon, který ztížil slučování syrských rodin.

Nejde ale jen o Dánsko, které se v 90. letech přiblížilo postojům Británie a Nizozemí, jež vystupují spíše eurokriticky a odmítají přistěhovalectví. Změny v přístupu k migrantům zažívá celá Skandinávie, kdysi liberální bašta. Také v Norsku hrají od začátku století významnou roli pravicové, takzvaně populistické strany, jež se vyznačují rétorikou proti muslimům a migrantům.

V první polovině tohoto roku přijaly Norsko, Island a Finsko každý méně než 15 tisíc uprchlíků. Ve Švédsku to naopak bylo zhruba 75 tisíc. I švédské integrační politice už ale mezitím začínají přívaly migrantů přerůstat přes hlavu.

Nemluvě o tom, jak násilná a výbušná situace vládne už déle na řadě míst, kde se vytvořila vpravdě migrantská ghetta a kde se vytvořily tzv. No-Go-Zones. Podpora švédských pravicových stran roste.

Gunilla Schmidtová, konzervativní politička ze strany Švédští demokraté, dokonce na svém Facebooku 9. září napsala, že řešení k migrační krize by postavila kulomet na Øresundský most, který spojuje Švédsko s Dánskem. Když se jí někdo zeptal, zda by mohla objasnit, co tím míní, kontrovala otázkou: "Jsi debil?".

Záhy ale svůj komentář odstranila a omluvila se za něj.