Charles de Gaulle bývá označován za největšího francouzského státníka 20. století. Hrdina protinacistického odboje podruhé výrazně promluvil do dějin země, když v roce 1958 vystoupil z ústraní a přijal úřad předsedy vlády. Podle historiků tím zabránil hrozící občanské válce kvůli krizi v Alžírsku. Kromě toho prosadil v zemi prezidentský systém. V roce 1959 se podle nové ústavy stal prezidentem, funkce se ujal 8. ledna 1959.
Charles de Gaulle absolvoval prestižní vojenskou akademii Saint-Cyr, v první světové válce bojoval za svoji zemi a strávil dva roky v německém zajetí. V roce 1940 velel 4. obrněné divizi, po porážce Francie se odmítl vzdát nepříteli a emigroval do Anglie, odkud začal organizovat protiněmecké hnutí odporu. V srpnu 1944 vstoupil již jako hlava francouzského odboje vítězně do Paříže. Krátce řídil dvě prozatímní vlády a byl i prozatímním prezidentem. Znechucen stranickými boji však z politiky záhy odešel.
Vrátil se až poté, kdy za války v Alžírsku tamní francouzští důstojníci hrozili pučem i v Paříži. Přijal návrh prezidenta Reného Cotyho, aby sestavil novou vládu. Rozvrácenou politickou scénu ve Francii - od konce války do května 1958 se třiadvacetkrátkrát změnil premiér - stabilizoval novou ústavou, kterou přijali Francouzi v referendu v září 1958 a která přiznává hlavní slovo v domácí i zahraničí politice přímo volenému prezidentovi.
Prosadil také nezávislost Alžírska, za což se stal terčem několika atentátů. V 60. letech se pak snažil provozovat politiku přes hranice dvou studenoválečných bloků a navazoval spolupráci nejen se Západem, ale i s Východem včetně Číny a Sovětského svazu.
