Francouzský státník
De Gaulle po návratu do politiky zavedl prezidentský systém

Charles de Gaulle bývá označován za největšího francouzského státníka 20. století. Hrdina protinacistického odboje podruhé výrazně promluvil do dějin země, když v roce 1958 vystoupil z ústraní a přijal úřad předsedy vlády. Podle historiků tím zabránil hrozící občanské válce kvůli krizi v Alžírsku. Kromě toho prosadil v zemi prezidentský systém. V roce 1959 se podle nové ústavy stal prezidentem, funkce se ujal 8. ledna 1959.

Charles de Gaulle absolvoval prestižní vojenskou akademii Saint-Cyr, v první světové válce bojoval za svoji zemi a strávil dva roky v německém zajetí. V roce 1940 velel 4. obrněné divizi, po porážce Francie se odmítl vzdát nepříteli a emigroval do Anglie, odkud začal organizovat  protiněmecké hnutí odporu. V srpnu 1944 vstoupil již jako hlava francouzského odboje vítězně do Paříže. Krátce řídil dvě prozatímní vlády a byl i prozatímním prezidentem. Znechucen stranickými boji však z politiky záhy odešel.

Vrátil se až poté, kdy za války v Alžírsku tamní francouzští důstojníci hrozili pučem i v Paříži. Přijal návrh prezidenta Reného Cotyho, aby sestavil novou vládu. Rozvrácenou politickou scénu ve Francii - od konce války do května 1958 se třiadvacetkrátkrát změnil premiér - stabilizoval novou ústavou, kterou přijali Francouzi v referendu v září 1958 a která přiznává hlavní slovo v domácí i zahraničí politice přímo volenému prezidentovi.

Prosadil také nezávislost Alžírska, za což se stal terčem několika atentátů. V 60. letech se pak snažil provozovat politiku přes hranice dvou studenoválečných bloků a navazoval spolupráci nejen se Západem, ale i s Východem včetně Číny a Sovětského svazu.