Dokáže "taxikář" Stoltenberg odvrátit volební porážku?

Při pohledu na uklizené ulice, spokojeně vypadající chodce a nablýskané butiky v Oslu by se mohlo zdát, že norský premiér Jens Stoltenberg musí nadcházející volby bez problému vyhrát. Skutečnost je ale jiná - favoritkou hlasování je spíše šéfka opozičních konzervativců Erna Solbergová. Norové už jsou Stoltenbergem po osmi letech unaveni a nic na tom nezměnila jeho mediálně sledovaná hra na taxikáře.

Norové jdou k hlasovacím urnám tradičně druhé pondělí v září. Stoltenberg se v nich jako lídr Dělnické strany představí po třetí. V obou předchozích případech vyhrál a sestavil červenozelenou koalici se Stranou středu a Socialistickou levicovou stranou (přehled stran viz níže). To i přesto, že koalice ani jednou neměla v jednokomorovém parlamentu (Stortinget) většinu ze 169 hlasů.

Další čtyři roky v premiérském křesle už mu ale pozorovatelé nepředpovídají. Norská ekonomika sice ve druhém čtvrtletí rostla meziročně o 2,6 procenta, nezaměstnanost činí jen 3,4 procenta a přebytek rozpočtu atakuje 15 procent HDP, lidem to ale nestačí.

Klesá i obliba samotného Stoltenberga. Před dvěma lety, když se země semkla po teroristických útocích šílence a miláčka médií Anderse Breivika a premiér na nastalou situaci dobře reagoval, se o něm pozitivně vyjadřovalo devět Norů z deseti. Dnes se mu o něčem takovém může jen zdát.

Postupem času se dostaly na povrch informace o bezpečnostních pochybeních před útokem, selhal plán na reformu nemocnic, zbrzdily se projekty v infrastruktuře a celkově se na norském hospodářství projevuje ekonomický útlum západního světa.

Potíže norských obchodních partnerů v Evropské unii dopadají na norské exportéry. Kromě nižší poptávky po jejich zboží je trápí i silná norská koruna. Mzdové náklady přirom neustále rostou.

"Nejsme v krizi, nastal ale čas plánovat a připravit se. Z růstu v úrovni tří až čtyř procent jsme klesli na dvě až tři. Pokud se ještě zpomalí, budeme si dělat starosti," říká Stein Reegaard, šéfekonom norských odborů LO.

Stoltenbergova vláda přitom nechce ekonomiku popohnat větším utrácením. Její návrh rozpočtu počítá s utrácením jen ve výši tří procent prostředků státního fondu, do něhož jsou ukládány příjmy z prodeje ropy. Jeho hodnota činí v současnosti 750 miliard dolarů. Premiér se tak snaží potvrdit pověst zodpovědného hospodáře, kterou má mezi veřejností.

Snažil se také přestavit jako politik, který naslouchá lidu. Inkognito usedl za volant taxi, aby si údajně vyslechl, co si občané doopravdy myslí. Videonahrávka byla ale ve skutečnosti natočena v rámci předvolební kampaně a někteří pasažéři dostali za účinkování zaplaceno. Na premiéra se kvůli tomu snesla vlna kritiky.

V předvolebních průzkumech získávala jeho Dělnická strana v minulých týdnech okolo 29 procent hlasů. Hlavní opoziční Konzervativní strana sice v poslední době ztrácí - ze zhruba 32 procent, se kterými mohla počítat začátkem léta, se propadla na přibližně 27, její možný koaliční partner Pokroková strana se ale pohybuje na 16 procentech. Spojenci Stoltenberga se pohybují okolo pěti procent.

Konzervativci pod vedením Erny Solbergové slibují zmírnění regulace ekonomiky, prodeje podílů ve státních firmách, snižování daní a vstřícné kroky vůči podmikatelům. Nechtějí masivně investovat, jen aby podpořili hospodářský růst.

Kromě toho chtějí upravit parametry zmiňovaného ropného fondu. Již delší dobu se v Norsku debatuje o tom, jestli není příliš riskantní investovat jeho prostředky do nákupu akcií či zda by se neměly peníze raději použít teď než v budoucnosti především na výplatu důchodů.

Problémem opozice je ale její nejednotnost. Pokud pravice zvítězí, není jasné, které strany budou schopné vstoupit do koalice. Lze očekávat několik týdnů hašteření. Jedním ze sporných bodů jednání může být imigrační politika. Pokroková strana se nedávno postarala o značný rozruch, když se na veřejnost dostaly její plány na drsné zpřísnění imigračních zákonů.

Dalším jablkem sváru může být otázka povolení těžby ropy u souostroví Lofoty. Dvě hlavní opoziční strany chtějí změnit současnou vládní politiku, která těžbu odmítá. Lidovci a liberálové naopak souhlasí s levicí.

Může se tak stát, že Stoltenberg opět vytvoří menšinovou vládu. V Norsku ctí konstruktivní pravidlo negatovního parlamentarismu - pokud vládě není vyhlášena nedůvěra, může začít vládnout.

Podle opozice by to ale znamenalo, že zemi zase povládne strana, která vlastně doopravdy nevyhrála. V této souvislosti se objevují snahy o úpravu volebního systému, který údajně zvýhodňuje odlehlé oblasti na severu, ve kterých má levice větší podporu.