Před sto lety, 15. července 1918, podnikla německá vojska na západní frontě ofenzivu, známou jako druhá bitva na Marně. V rámci první světové války se jednalo o poslední velký německý útok. Ofenziva byla nakonec odražena začátkem srpna 1918. Nucený ústup za řeku Marnu a ztráta asi 168 tisíc mužů znamenala pro vyčerpanou německou armádu tvrdou ránu, která významně přispěla k její prohře v první světové válce.
Na jaro a léto 1918 připravil generál a faktický německý diktátor Erich Ludendorff sérii vojenských operací, od nichž si sliboval průlomové vítězství německých zbraní. Aby zamaskoval své úmysly a zároveň odlákal vojska Dohody z oblasti plánované rozhodující akce, spustil v půlce července 1918 klamnou operaci na Marně poblíž Remeše.
Německé jednotky zaútočily v několika proudech na postavení francouzské armády, narazily však na nečekaně houževnatou obranu. Velkou roli v této bitvě sehrála přítomnost britských, amerických a italských jednotek, které pomohly německý atak zastavit a po třech dnech bojů přejít do mohutné protiofenzivy.
První bitva na Marně se odehrála v září 1914 a představovala klíčovou bitvu zahajovací fáze první světové války.
