Francouzská politika objevila v posledních měsících novou hvězdu. Je jí ministryně spravedlnosti Christiane Taubira(ová). V zimě si získala věhlas obhajobou sňatků homosexuálů a nyní je o ní slyšet v souvislosti s reformou trestního řádu. Její plán otřásl celou vládou, když se kvůli němu dostala do ostré pře s ministrem vnitra Manuelem Vallsem.
Taubiraová není na francouzské politické scéně žádným nováčkem. Pohybuje se na ní už dvě desítky let. Zastávala několik funkcí a v roce 2002 dokonce kandidovala na prezidentku. Novým impulsem pro její kariéru bylo loňské jmenování ministryní spravedlnosti ve vládě Jean-Marca Ayraulta.
Stěžejní chvíle pro Taubiraovou přišla koncem ledna, když před Národním shromážděním obhajovala návrh zákona na legalizaci sňatků odob stejného pohlaví. Svou řečí (někteří označují její rétorické výstupy prokládané recitacemi básní za něco mezi gospelem a operou) si od svých koegů vysloužila potlesk vestoje. Pravice ji pro změnu od té doby stále více nesnáší.
Pro obhájce práv homosexuálů se pak stala jejich novým vůdcem. Už dříve měla ministryně pověst ochránkyně slabších a příslušníků menšin. V roce 2001 stála za návrhem zákona Jospinovy vlády, který označil otroctví za zákon proti lidskosti.
Nedávno svou pozornost zaměřila na kriminálníky. Navrhuje reformu trestního zákoníku, která by měla ulevit přeplněným věznicím a snížit počet recidivistů. Jak toho chce ministryně docílit?
Obecně řečeno, individualizací trestů. Taubiraová chce například zrušit trestní sazby - výše trestu by podle ní měla být v každém případě posuzována zvlášť. Má také v plánu zvýšit používání alternativních a podmíněných trestů. Věří, že pokud pachatel neskončí ve vězení, je vyšší šance, že se již zločinu znovu nedopustí. Francouzi podle ní musejí pochopit, že spravedlnost není pomsta.
Odpůrci Taubiraové tvrdí, že je naivní. Tím hlavním je ministr vnitra a vycházející hvězda socialistů Manuel Valls. Příslušník pravicovějšího křídla strany je zastáncem tvrdých trestů a s ministryní nesouhlasí obecně v tom, jakým způsobem byla reforma připravena a z jakých vychází premis. Dokonce žádal prezidenta Francoise Hollanda, aby zasáhl.
Premiér Ayrault se mezitím situaci snažil zlehčit. Podle některých komentátorů nicméně není možné, aby obě znesvářené osobnosti zasedaly ve stejné vládě. Taubiraová se ovšem nevzdává. Své úmysly považuje za správné.
Dnes jednašedesátiletá rozvedená matka čtyř dětí se narodila ve Francouzské Guyaně, jednom ze zámořských departmentů. V hlavním městě Cayenne vyrůstala jako šesté z osmi dětí. Když v šedesátých letech dospívala, byly jejími vzory američtí bojovníci za práva černochů jako Angela Davisová a Malcolm X či jihoamerický revolucionář Simón Bolívar.
Po studiích ekonomie a sociologie v Paříži se do Guyany opět vrátila a začala pracovat v místní správě. Později se stala poslankyní národního i Evropského parlamentu.
Při již zmíněných prezidentských volbách v roce 2002 získala jako kandidátka Radikální strany levice 2,32 procenta hlasů, čímž se podílela na oslabení Lionela Jospina a jeho pokoření tehdejším šéfem Národní fronty Jean-Marie Le Penem, který místo něj postoupil do druhého kola.
Kvůli své povaze se ale prý nemůže stát poslušnou členkou žádné politické strany. Tvrdí, že nesnáší nadřízené a jejím jediným šéfem je její svědomí. "Moje svědomí mi diktuje pravidla, která jsou hrubá, ale krásná," řekla onehdy deníku New York Times politička, které někteří její kolegové vyčítají přílišnou pýchu a autoritativnost.