Letecká doprava
EU čelí ruskému "rozděl a panuj"

Evropská komise ve čtvrtek zahájila právní kroky proti Německu, Francii, Finsku a Rakousku s cílem dosáhnout revize jejich dvoustranných leteckých dohod s Ruskem, jež jsou v rozporu s pravidly hospodářské soutěže a jednotného trhu EU.

Komisař pro dopravu Siim Kallas hodlá přezkoumat podobné dohody mezi Ruskem a třiadvaceti dalšími členskými státy EU, píše list The Wall Street Journal.

Jedná se o krajní řešení, k němuž Evropská komise přistoupla po letech marných snah dohodnout se s Moskvou na odstranění miliardových poplatků, jež Rusko vybírá od evropských leteckých dopravců za přelety Sibiře. Komise chce Moskvu rovněž přimět k tomu, aby na letecké společnosti z EU pohlížela jako na skupinu, a nikoli jako na jednotlivé národní dopravce.

Dvoustranné dohody

Dvoustranné dohody mezi Ruskem jednotlivými členy EU podle Evropské komise porušují právo ostatních unijních dopravců na rovné zacházení. Cílem Evropské komise je donutit členské státy, aby samy uvedly své dvoustranné smlouvy s Ruskem do souladu s právem EU.

Stávající ujednání s Ruskem podle Evropské komise zvyšují ceny letenek na řadě tras. Jsou zároveň příčinou právní nejistoty pro řadu unijních dopravců, neboť Moskva vznáší výhrady k přeshraničnímu přebírání společností v rámci EU, které údajně porušují její dvoustranné dohody s jednotlivými členy EU.

V roce 2002 vyhrála Evropská komise soudní spor o právo dojednávat dvoustranné letecké dohody jen s jednotlivými zeměmi. Od té doby upravily členské státy stovky svých dvoustranných leteckých dohod tak, aby třetí země přistupovaly k leteckým dopravcům ze sedmadvaceti států EU jednotně jako k unijním dopravcům.

Po pěti letech negociací uznaly USA plošné unijní označení pro jednotlivé evropské dopravce. Upravené dohody pak umožnily například firmě British Airways létat do USA z Francie, což předchozí dvoustranný systém neumožňoval. Když společnost Air France v roce 2004 převzala nizozemskou aerolinku KLM, odmítalo Japonsko pokračování linky z Amsterdamu s tím, že se již nejedná o nizozemskou aerolinku. Plošné označení unijního dopravce tento problém posléze vyřešilo.

Moskva naproti tomu plošné unijní označení nikdy neakceptovala. Po převzetí rakouských Austrian Airlines německou Lufthansou v roce 2009 odmítlo Rusko uznat pokračování platnosti rusko-rakouské letecké dohody pro "odnárodněného" dopravce. Austrian Airlines tak z Vídně do Moskvy léta na základě dočasné výjimky.

Poplatky za přelety Sibiře

Od počátku sedmdesátých let vybírá Moskva poplatky od evropských a asijských dopravců za nonstop přelety Sibiře. Většina vybraných peněz směřuje na účet ruského národního dopravce Aeroflot. Vybírání poplatků za přelet vzdušného prostoru je ojedinělá praxe, která je navíc netransparentní. Odhaduje se, že Kreml ročně na poplatcích vybere okolo $420 milionů dolarů (cca 7,5 miliardy korun).

Rusko poplatky ospravedlňuje potřebou kompenzovat ušlé zisky. Do roku 1970 musely evropské i východoasijské aerolinky z technických důvodů mezipřistát na cestě z Evropy do východní Asie a naopak. Většinou tak činily v Moskvě, kde jim mohl přímo konkurovat tamní sovětský Aeroflot.

Technické pokroky však posléze letadlům umožnily přelétnout Eurasii nonstop. Doba letu se tak zkrátila a Aeroflot se ocitl v konkurenční nevýhodě. Sovětský svaz trval na tom, že ostatní aerolinky musí Aeroflotu jeho ztráty kompenzovat formou poplatků ze přelet Sibiře. Aerolinky, které by zaplatit odmítly, by se musely vyhnout sovětskému vzdušnému prostoru, což prodlužovalo a prodražovalo lety. Zahraniční aerolinky tudíž vesměs začaly poplatky platit.

V roce 2006 dosáhla Evropská komise dohody s Moskvou o postupném zrušení poplatku, ale Rusko se dohodou neřídí, poznamenává list.