Irové šmahem odmítli Lisabonskou smlouvu. Politici se tak ocitli ve vlastní pasti, kterou odmítali dlouho vidět. Cesta z ní ven bude velice krkolomná.
Evropská unie zažívá deja vu.
Byla jsem u toho, když před třemi lety evropská politická elita narazila s evropskou ústavou u Francouzů a Nizozemců.
Dva roky si pak Unie dala pauzu, aby se pozapomnělo a lidé si vydechli. Dokument pak přejmenovali, vypustili pár věcí a znovu za slavnostních fanfár loni na podzim podepsali tentokrát Lisabonskou smlouvu.
Už to není ústava a tak referendum nemusíme dělat, oznámili. Jenže v případě Irska se musí pořádat všelidové hlasování o každé mezinárodní smlouvě zasahující do suverenity státu. Irsko je ale proevropské, spokojené a prosperující, tak proč se by právě tam lid k obrátil politikům zády, chlácholila se většina.
Jenže politici se opět přepočítali. Irové posloužili jako důkaz toho, že „svému lidu jaksi nenaslouchají". Podruhé jim vnucovali něco, čemu věřili jen sami a nedokázali o tom ostatní, ani proevropské Iry, přesvědčit.
Šlo by jistě namítnout, že pořádat referendum o čistě právnickém a tedy laikům většinou nesrozumitelném dokumentu, je holý nesmysl. Navíc, když jde o smlouvu, které mění systém rozhodování uvnitř a tak příliš nelze na v praxi ukázat, že díky ní například bude snazší podnikat či Evropa bude lépe odolávat například konkurenci z Číny.
Politici a diplomaté v Bruselu se v pátek odpoledne potili, co asi tak sdělit Evropanům a dumali, jak šlamastiky ven. Nikdo si nepřeje znovu opakovat maratón únavných jednání o reformě, ale bez .
P
rvní krok bude na irské vládě, zda se odhodlá k další zřejmé politické sebevraždě a referendum někdy minimálně za rok o zopakuje. Těžko lze Irům předložit stejný text. Trvalo by ale příliš dlouho dohodnout se na úpravách a ani nabídnout výjimky Irsku nebude snadné. Mnoho jich nalézt už totiž nejde.
Francouzi se snaží tlačit na to pokračovat dál v přejímání reforem podle smlouvy i bez Irska, se kterým by se EU pokusila najít „nějaký" nový právní vztah. Také velice složité. Sotva lze trestat Irsko za výsledek, který by pravděpodobně byl stejný i jiných státech EU, kdyby se tam konalo referendum.
Zatímco politici budou mít plnou hlavu nejnovější krize, lidé jsou jaksi neteční. Seděla jsem v jedné z bruselských komunikačních agentur, když mi irská kolegyně volala, že vypadá na „velké ne". Vzrušeně jsme o tom chvíli mluvily. Když jsem se pak rozhlédla kolem agentury, nikoho jiného výsledek nezajímal. Další důkaz toho, že propad Lisabonské smlouvy není neúspěch Evropské unie jako takové, ale jejích politiků.
Foto: AP a Reuters
