Evropská unie se rozhodla usnadnit rozvody manželským párům, v nichž pochází každý partner z jiné země – budou si totiž moci vybrat, podle jakého práva se nechají rozvést. Lidé, jimž dluží partner výživné, zase peníze budou moci vymáhat i tehdy, pokud dlužník pobývá v jiné zemi nebo tam má majetek. EU se dohodla také na společném znění zákona proti rasismu.
Tyto novinky schválili ministři spravedlnosti členských zemí na čtvrtečním zasedání v Lucemburku.
Novinka může ovlivnit šestnáct procent rozvodů
Podle německé ministryně spravedlnosti Brigitte Zypriesové budou mít všechny sezdané páry v EU "možnost vybrat si příslušný soud v určitém členském státě a právo, podle nějž se nechají rozvést".
S návrhy, jak vyjasnit pravidla pro rozpady "mezinárodních" manželství, přišla v loňském roce Evropská komise. Chtěla, aby rozvod a dělení majetku mohlo probíhat podle práva země, kterou si manželé vyberou. Buď podle pravidel vlasti jednoho z manželů nebo podle zákonů země, v níž pár delší dobu žil.
V současnosti má každý stát svá vlastní pravidla, podle nichž rozhoduje, jaké právo uplatní v případě rozvodu "mezinárodních" manželství. Stejné je to v případě manželů, kteří dlouhodobě žijí v jiné než domovské zemi. Zatím si sami manželé nemohli vybrat, podle jakého práva jejich rozvod bude probíhat, právě toto se ale v budoucnu změní.
Manželé se budou moci rozhodnout nejen pro právo svých zemí původu, ale i pro právo země, v níž trvale žijí či pro právo země, v níž společně žili v minulosti. Jaká kritéria a jaká posloupnost se nakonec v praxi uplatní, rozhodnou experti při dalších pracovních schůzkách, uvedla Zypriesová.
V jiné zemi EU než ve své vlastní žije přes sedm milionů Evropanů. Ročně se v EU uzavírá okolo 350 tisíc manželství mezi lidmi s rozdílným občanstvím, ale každý rok se rozvádí na 170 tisíc takových párů, což představuje 16 procent všech rozvodů. Odhaduje se také, že 2,5 milionu nemovitostí v EU patří manželům žijících v jiném členském státě.
Přeshraniční alimenty
"V rámci Evropy by se už dlužníci výživného neměli schovávat za hranicemi," uvedla k dalšímu projednávanému bodu německá ministryně spravedlnosti Brigitte Zypriesová. Podle ní by se měli ti, kterým výživné podle práva patří, tedy například děti, mnohem snadněji domoci svých peněz. Například rozhodnutí německého soudu by mělo být snadno a bez dalších průtahů vymahatelné třeba ve Francii nebo v kterémkoli dalším členském státě.
Úřady by navíc měly podpořit věřitele, kteří se snaží vypátrat novou adresu "uprchlého" dlužníka, nebo zjistit informace o jeho majetkových poměrech.
V rámci EU žije kolem šesti milionů lidí v jiné než ve své domovské zemi a ministři spravedlnosti se snaží vypořádat s potížemi a omezeními, které tato mobilita může způsobovat.
Podle zákona tři roky za podněcování k rasismu
Ministři spravedlnosti Evropské unie se dohodli také na společném textu zákona proti rasismu a xenofobii. Ten by měl po celé EU umožnit až tříleté tresty vězení za podněcování rasové nenávisti nebo za popírání genocidy, například holokaustu.
Dohody se státům podařilo dosáhnout navzdory výhradám pobaltských států, které do zákona chtěly zahrnout i zločiny komunismu. Ty s textem sice nakonec souhlasily, ale výhrady k němu nadále mají, uvedl zdroj.
Zákon, který předpokládá jeden až tři roky vězení za "veřejné podněcování k násilí a nenávisti ... proti skupině lidí nebo jednotlivci založené na příslušnosti k rase, náboženství nebo podle národnostního či etnického původu" zakazuje i popírání nebo zlehčování genocidy a zločinů proti lidskosti.
Foto: archiv
