Červnový summit Evropské unie původně nesliboval příliš vzrušující dění. Irové ale řekli "ne" lisabonské smlouvě a to zcela změnilo situaci. Mnoho konkrétních řešení, na kterých by se mohli evropští státníci shodnout, během těchto dvou dní nejspíš nezazní.
Irský premiér Brian Cowen opakovaně žádal své kolegy, aby mu dali čas. A také ho nejspíš dostane.
„Jen sedm dní uběhlo od chvíle, kdy Irové rozhodli, a to je nutné přijmout a respektovat. Jen na takovém základě můžeme najít společný směr přijatelný pro všechny," řekl Cowen.
Ve vzduchu je cítit všeobecná snaha uklidnit rozbouřené vody. Francouzi a Němci přestali útočit na Irsko tvrdými hrozbami, že se jednoduše může ocitnout kdesi na okraji. Cowen si naplánoval separátní schůzku s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, aby jí „vysvětlil irské pohnutky".
S francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym žádné setkání mít nebude. Podle mých irských kolegů novinářů nejsou vztahy mezi oběma vládami příliš vřelé. Mimo jiné i proto, že jeden z vysoce postavených irských diplomatů o Sarkozym řekl, že je „nepředvídatelný".
Summit se odehrává za napjaté situace, která je ale všem účastníkům poměrně dobře známá. Vnitřní rozechvění je tentokrát významně menší než před třemi lety, kdy ve Francii a poté v Nizozemsku propadla předchůdkyně lisabonské smlouvy, evropská ústava. Zřejmě se tu projevuje i únava z tématu reforma evropských institucí.
Zřejmě bude převládat snaha navzájem se zklidnit, vyslechnout a k tématu smlouvy se vrátit na summitu v říjnu. Politici se také budou snažit ukázat, že nechtějí trávit další roky handrkováním o vnitřní reformě unie, protože mají mnoho palčivějších problémů k řešení. Například rostoucí ceny za ropu a jídlo.
O to napínavější se ale jeví česká hra. Česká vláda balancuje na okraji propasti. ČR je jediná země, která odmítá naplno říci, že by ratifikace lisabonské smlouvy měla pokračovat. A její argumenty nejsou plané. Zaprvé je třeba respektovat rozhodnutí voličů v Irsku. A zadruhé česká ratifikace je stejně už pozastavena, protože smlouva leží u Ústavního soudu. Naplno ale z Prahy s výjimkou prohlášení prezidenta Václava Klause nezaznělo, že dokument je definitivně mrtev.
„Česká republika je pro nás velice důležitá, jsme v podstatě sami proti 25 členským zemím, které jasně říkají, že budou pokračovat s ratifikací. Česká republika je jediná země, která jasně další ratifikaci nepodporuje," říká bruselský zpravodaj deníku The Irish Times Jamie Smyth.
Otázkou je, s jak velkou odvahou budou Češi stát proti velké převaze. Zejména pak v situaci, kdy tradiční ideologický spojenec, Velká Británie, lisabonskou smlouvu v tyto dny plně ratifikovala.
Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg avizoval, že česká vláda vetuje text závěrů summitu, který bude všechny zavazovat ke schválení reformního dokumentu. Tak daleko situace nejspíš nedojde, alespoň se to v evropských vodách neděje často. Ostatní země jsou si vědomy citlivosti celé situace a zřejmě nebudou chtít Čechy příliš zastrašovat. Výsledkem nejspíš bude méně kategorický text zdůrazňující právo na rozhodnutí s ohledem na individuální situaci v zemi.
Tak jako tak je česká vláda poprvé v rámci Evropské unie opravdu v centru pozornosti. Češi zatím manévrují a zjišťují, kam až mohou zajít. Nejlepší škola vládnutí na mezinárodním poli.
Foto: AP, Reuters