Cestu k samostatnosti Finska otevřela před sto lety bolševická revoluce v Rusku. Převzetí moci bolševiky podnítilo snahy jednotlivých národů o nezávislost. Finský parlament vyhlásil nezávislost 6. prosince 1917, i potom však musela země tisíců jezer se Sovětským svazem tvrdě bojovat.
Nejprudší boje mezi oběma zeměmi se odehrály za takzvané zimní války. V roce 1939 Sovětský svaz na Finsku požadoval, aby Moskvě postoupilo strategicky důležitou Karelskou šíji, což tamní vláda odmítla. Sovětské jednotky 30. listopadu vpadly do Finska.
Na odpor se sovětské armádě čítající v době útoku asi půl milionu mužů postavilo 250 tisíc mobilizovaných finských vojáků, a navzdory početní převaze se dokázali bránit až do ledna. Finští bojovníci se výborně pohybovali na lyžích, bíle maskovaní splývali se zavátou krajinou, ovládali partyzánskou taktiku, v bojích využívali Molotovovy koktejly a do karet jim hrálo i mrazivé počasí a zastaralá technika nepřítele.
Teprve po 105 dnech bojů, když byla proražena obranná linie v Karelské šíji, souhlasili s podepsáním příměří. V zimní válce padlo na 70 tisíc Finů, Sovětské ztráty na životech byly několika set tisícové. Za útok proti Finsku byl SSSR vyloučen ze Společnosti národů.
Po přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem vstoupilo Finsko po německém boku znovu do války s cílem získat zpět odňatá území. Po válce ale muselo Finsko přistoupit na to, že území změny z roku 1940 jsou definitivní, a navíc se zavázat vést neutrální politiku "přátelskou vůči SSSR"; Stalin však zemi nevnutil komunistický režim, jaké prosadil ve střední Evropě.
I po rozpadu SSSR v 90. letech zůstalo Finsko neutrální zemí, byť nad ním Moskva uplatňovala v omezené míře svůj vliv.
Kořistí ruského impéria se Finsko stalo v roce 1809, po švédsko-ruských válkách. Součástí Švédska bylo předtím po šest staletí, od roku 1155.
Jako autonomní velkoknížectví mělo Finsko vlastní ústavu a řídilo se švédským právem. Ruský car Alexandr I. přijal titul finského velkoknížete a formálně tím finskou autonomii potvrdil. Za panování posledního ruského cara Mikuláše II. ale Finsko o svou autonomii v roce 1899 přišlo a s tím souvisel i nástup tvrdé rusifikace.
Současná finská politika je orientována na dobré vztahy s evropskými zeměmi i Ruskem, s nímž Finsko váže několik smluv o spolupráci. A Rusko náleží k hlavním hospodářským partnerům Finska.
K chystanému výročí stoleté nezávislé existence Finsko málem dostalo od sousedního Norska horu, respektive její vrchol. Část hory Halti totiž zasahuje na rovinaté finské území, její nejvyšší bod je ale 20 metrů od finských hranic na území Norska. Halti by se tak se svými 1365 metry mohla stát nejvyšší horou Finska. Norská vláda ale tento návrh odmítla s tím, že odporuje ústavě.
Za nápadem darovat Finsku vrchol Halti stojí bývalý kartograf Björn Geirr Harsson. Harsson prohlásil, že když v roce 1972 pozoroval oblast hory Halti z letadla, byl překvapen, "proč proboha Finové její vrchol nedostali".
